Jdi na obsah Jdi na menu
 


Něco málo z minulosti...

 Náš zajíc není žádný blbec!

Tímto výrokem začíná první cancák, kde jsou zapsány nejen akce volného sdružení Zajíců (pár dospělých lidí, co jezdili na čundry), ale také kapely. Kapely Hráz, která kdysi byla založena právě v kruhu Zajíců. No a proč tyto stránky neoživit trochou vzpomínek. :-)

První společné vystoupení se událo na Mikulášské besídce oddílu Zálesáci v roce 1981. Takže se nám v prosinci blíží vlastně pětadvacetileté výročí kapely. Oslavy asi žádné nebudou, no i když…. uvidíme :-) Každopádně už se začíná dost často a dost vážně mluvit o tom, že se zaleze k mikrofonům a natočí to druhé demo CD.

A co na to cancák? Zápis psaný někdy na konci listopadu v roce 1981:

           "Tady bych chtěl napsat pár slov o tom, o čem jsem se zmínil, a to, že naše seskupení "Zajíců" dalo dohromady jakousi skupinu lidí, kteří si rádi zahrají a zazpívají. Myslím, že by bylo zadobře zmínit se o členech této skupinky.

  • Začnu nejzkušenějším a nejlepším hráčem na hudební nástroje a tím je Primář (Pavel Žampach) - kytary, banjo, harmonika a jiné. Smůla je v tom, že Pavel má málo času, a tak nemůže zasáhnout do nácviku. Pohybuje se zde spíše jako host.
  • Ťop (Petr Žampach) - kytary, mandolína, harmonika, velký nepřítel rozladěných nástrojů.
  • Jura (Jiří Kubička) - mandolína a neladěné bicí, velký nepřítel taktů.
  • Robin (Zdeněk Roubíček) - zamlklý hráč na kytaru :-)
  • Brutus (Karel Petržala) - kytary, mandolína, člověk věčně nespokojený.
  • Pak se u nás objevuje Evina (Eva Hosnedlová), která zatím naslouchá, ale našim velkým přáním je, aby si sólově zazpívala.
  • To samé Dajána (Ivana Roubíčková), ale ta má dost málo času, a tak je zde též jako host.
  • No a poslední je Magda (Magdaléna Boukhemisová). Občas si zazpívá, občas si zahraje na kytaru, ale ze všeho nejlíp jí asi půjde ta její flétna. 
  • Nutno vzpomenout i našeho hosta Milana Růžičku, banjistu a kytaristu, který byl u nás jen jednou, ale byl to večer pěkných zážitků a hlavně na nás dost kvalitní hudby. Tento názor asi nezastávali všichni, ale myslím, že to není to podstatné. Zatím chceme pokračovat dál a připravujeme se na mikulášskou besídku, a ta ukáže, co bude dál." (zapsal Brutus-Karel)

 

Jedna zběsilá akce Zajíců 6. - 7. 2. 1982

 V tomto pochmurném měsíci jsme se rozhodli pro jeden z našich vandrů, a to pro akci: Přezimování na Novém Kanclíři. 

Den prvý

Sešli jsme se ve čtvrt na dvě v klubovně v počtu šesti kusů: Ťutín, Primář, Ťop, Robin, Marouš a Brutus. Domluvili jsme se, co kdo vezme a vydali se na vlak. 

Na zastávce jsme budili velkou pozornost. Mnoha lidem nebylo jasné, jak může někdo v únoru jet pod širák nebo pod stan. Podezření jsme vyvolali i u pohraniční hlídky, jenž nás překontrolovala. V Majdaleně jsme vystoupili. Nutno říci, že jsme zkritizovali každou sukni, která kolem nás prošla a U Štěrbů jsme zkontrolovali pracovní dobu a potom hurá na naše tábořiště.

     Konečně jsme došli na Kanclíř. Našim prvním zaměstnáním bylo se dobře najíst. Ťutín opět obul své šlajfky a předvedl pár holubiček. Chvílemi nám ostatním nebylo jasné,jak to dělá, že sebou nepraskne o led, i když každá pátá vteřina tomu silně nasvědčovala. Poté jsme rozhodili branky a začal fotbalový mač "na ledě". Hvězdou byl Marouš, který nám předvedl to pravé fotbalové umění, a tím bylo: jak střílet góly do své vlastní branky. Jeho spoluhráči už tak nadšení nebyli, a tak díky Maroušovi vyhráli opět lepší! Začaly se stavět stany. Nešlo to nejlíp, protože zem byla zmrzlá, ale nakonec tady stály dva stany a jedno širákovské Robinovo lůžko. Věci jsme naházeli do sklípku, vzali kytary a fotoaparáty a vydali se ke Štěrbům. . Tam se hrály kostky, na kytaru, něco se popilo, ale nic nepojedlo, protože nebylo co. Když se přiblížila zavírací (rozuměj hodina), vyrazili jsme zpět ke stanům. To nebyla chůze, to byla jízda. Škoda, že šlajfky zůstaly na Kanclíři, neboť silnice byla namrzlá jako profi ledová dráha. Okolo půlnoci každý zakončil prvý den prvého zimního vandru v teplém péřovém spacáku.


Den druhý

Ráno bylo překvapivě teplé a deštivé. Každý jej přivítal po svém. Někdo rozespalým koukáním do dálav, někdo rozmrzelým mručením , další zase čištěním zubů nebo též rozcvičkou. Po této bohaté ranní činnosti všem vyhládlo - nastal čas snídaně, jenž byla vyrobena z toho, co komu od minulého dne zbylo. Vodu na čaj dodal opět kanclíř. Poté opět "Profesionálové" předvedli "Amatérům" jak vypadá fotbal. Uchvátaní členové výpravy (Robin a Brutus) opustili ostatní v 11 hodin vlakem. Zbytek výpravy dal přednost pěšímu návratu- pochopitelně až po dobrém a vydatném obědě (hovězí na cibulce). Cesta nebyla trnitá, ale střídavě mokrá a zmrzlá. Na závěr malé zamyšlení k ohlasu akce: "Kdosi pravil, že přespat v zimě venku není žádná odvaha. Má pravdu- odvahou je se k tomu vůbec odhodlat!"

Zapsal Brutus a Ťutín.

 

Příběnice 1982 - 3. a 4.dubna 1982

Vandr již klasický, kterým se oficiálně zahajuje naše sezona a oslavují se Jurovy narozeniny- letos už 25.! Akce i příprava se těšila velké hojnosti účastníků, měli tu být všichni Zajíci a účast slíbila i Květa. Byl přizván i Marouš, s kterým se plánovalo i oficiální přibrání do party. Ze zastávky jsme jeli tři- Ťutín, Ťop a já a na nádraží se připojil Marouš, Robin a jeho láska Dajána, která je hostem při některých našich akcích. V Táboře čekal Jurův kamarád Karel. 

Další vlak už byl přistavěn, a tak jsem nastoupili. Za chvíli se objevil průvodčí tohoto vagonu a hned na nás začal něco o cizincích a koltech hrozně nízko u pasu a o tom, že se mu naše ksichty vůbec nelíbí. Hned si získal naše sympatie. Po cestě se k nám několikrát připojil a vyprávěl, že je čestným šerifem nějaké osady. Trochu v nás hrklo, když nám oznámil, že před 14 dny bylo na Příběnicích vítání jara a že to bylo fajn. Měli jsme vztek, že vždycky přijdem s křížkem po funuse. 

            V Malšicích jsme museli vystoupit. Rozloučili jsme se a vydali se za svým cílem. Za vsí jsme objevili "oblíbené pneumatiky". Ťutín se pustil do vodních děl a začal vypouštět louže. Hned po prvním vršku jsme dali odpočinek a gáblík. Každý si s chutí zakousl trochu toho žvance. Pokračovali jsme dál k hospodě do Dobřejovic. Měli i otevřeno, tak jsme dali ne moc dobré pivo, ale o to lepší klobásky a zahráli si v kostky. A za chvíli už jsme pokračovali dál silnicí k průsmyku ke Stádleckému mostu, kde na nás čekala řeka Lužnice. Opět ten fajn pohled do vody, která je vždycky jiná, ani nám nevadilo, že začalo pomalu pršet. Po chvíli jsme se vydali k Příběnicím. Cesta ubíhala přívětivě. A už jsme stáli pod hradem. 
            To nejlepší, totiž ten trhák nahoru, nás čekal jako perlička dne a vyvrcholení. Na vrcholu měla zrovna nějaká škola exkurzi, ale my se roztáhli u ohniště a začala hrát fotbal. A pak práce- dříví je v této chvíli to nejdůležitější. Oheň praskal a kluci přinesli i vodu a nic nechybělo tedy k tomu, abychom mohli začít grilovat kuřata, která jsme si nesli s sebou. Těšili jsme se na ně celou cestu. Začali jsme k tomu zpívat a mlsně pozorovali mistra kuchaře- Robina. Občas mírně pršelo, a tak se postavil přístřešek a za chvíli už se jedlo. Podle toho, s jakým gustem jsme se dali do jídla, jsme se nazvali spolkem "Historické žranice". Ještě pár písní a za chvíli už jsme se vrtěli ve spacácích. 
            A ještě jedna sobotní slavnost- mezi partu Zajíců byl přijat Marian Herda- zvaný Marda, Marouš i Mariaš. Stalo se tak v sobotu dne 3. dubna LP 1982 ve 22 hodin. Byla mu předána placka se zajícem a na počest mu byla zahrána a zazpívána Vlajka.

            Ráno jsem první vstával já a za chvíli i Ťop, zaplápolal oheň a vstávali i ostatní. Uvařila se snídaně, byla sranda, probíhala hudební produkce. Po hodině a půl po budíčku vstali i Robin s Dajánou. Druhá snídaně, uklizení tábořiště a hurá na cestu do Tábora. Po hodině pochodu jsme se nasvačili a svedli boj o Jurův lovečák. A opět jsme se dali na cestu a zkritizovali jsem kdejakého mastňáka. Cestou Ťutín s Karlem vedli zajímavou rozmluvu o fotoaparátech, kterou jsme všichni se zaujetím vyslechli.

            U Hrachovky jsme přešli Lužnici přes most a pokračovali dál po asfaltce do Tábora. Tam jsme zatoužili po zmrzlině, kterou jsme po chvilce našli. A pak honem na nádraží a hurá směr Třeboň. Cestu jsme si zpříjemňovali hrou kostek až do Třeboně. Byl to opět jeden z vydařených vandrů party Zajíců.

zapsal Karel - Brutus (a malinko "redakčně" zkráceno : Liduška)

 

Tábor Nový Kanclíř 1982

Další akce, o které bychom se mohli zmínit, byl pionýrský tábor, na němž jsme byli v hojném počtu- pěti (šesti) Zajíců: Ťutín, Ťop, Marouš, já a někdy tam přijela Lída s naším nejmladším zajícem dcerou Liduškou. Tábor probíhal, až na malé zádrhely, docela dobře.

            Hned první týden jsme pořádali táborový oheň. Ale protože pršelo, vytvořili jsme z hangáru kulturní sál Country schrammelu a udělali jsme zábavný večer. Sjeli se sem i přátelé- Primář s Evinou, Magda, Adélka a Hanka. Mimoto ještě rodina Veselých a Roman Frejlachů i Pepa Novotný. Kromě scének, které hráli malí kluci, se objevily i scénky instruktorů a taky program kapelní. Zahráli jsme pár svých "šramlovek" i nacvičených písní. Myslím, že nám to docela pěkně vyšlo. Asi v jedenáct hodin jsme poslali spát mladší osazenstvo a pokračovali v produkci až do rána a déle. 
            Celým táborem zaznělo spousty pěkných písniček, většinou známých a pěkných. Mezitím jsme taky sehráli několik turnajů s instruktory a zjistili jsme, že ani po sportovní stránce na tom jako Zajíci nejsme špatně. A tak jsme dobývali vítězství za vítězstvím. Měli jsme čas i na různé plánování a hlavně vzpomínání. Tak to byl tábor u krásného rybníka Nový Kanclíř v roce 1982.

zapsal Karel - Brutus

 

Posezení na Tyršáku

            Ani nevím, jak začít. Možná někdy v říjnu roku 2006, kdy jsem dávala dohromady sejšn Hrázistů a lidiček, kterým tato kapela něco říkala a něco s ní zažili. Strašně moc jsem chtěla, aby přišel Pavel Žampach a Roman Frejlach, protože to byli strejdové, které jsem si ani moc nepamatovala. Mé vzpomínky mi udržovaly pouze černobílé fotografie, které jsem si tajně vytahovala a prohlížela z tátovy (pro mě) pokladnice minulosti.

            A ejhle, ono se to povedlo, najednou vedle mě v DDM stál Pavel a já nevěděla, jestli mám tykat nebo vykat :-). Byl to (asi nejen pro mě) úžasný úlovek na tuto akci, o které si může každý přečíst jinde.

            I Romana jsem nakonec přemluvila k setkání. Bylo to vlastně ještě dřív, na Vánoce 2006, a pro mě to byl skvělý den. A nikdy jsem si nemyslela, že třeba s ním budu nějak víc komunikovat a přesto i toto funguje. A já mu teď a tady chci poděkovat za ta povídání o muzice :-).

            A ještě něco se událo, něco, na co asi nikdo moc nemyslel. Takové různé cestičky dovedly včera pár lidiček do hospůdky "Na Tyršáku", kde se konal takový mini sejšn. Absolutně nepřipravená akce, ale pohodová nálada a plno muziky, ale vůbec nevím, jak to dopadlo, protože jsem tam některé ponechala vlastnímu osudu. Díky pracovní večeři Okolo Třeboně jsem se sešla s Bárnym a Vaškem Koblencem (kapela Bonsai č.3) a jeho kytarou. A když jsme skoro vše domluvili, tak došlo na přesun Na Tyršák a přemluvili jsme Bárnyho, který si nechal přivézt violoncello. Tady hráli už moji kamarádi Standa a Tík (protože tu brnkáme každý týden) a taky taťka a byl tu i Roman. "Normální" lidi už nepřišli, tak jsme slušně zabrali hospodu pro sebe a hráli a zpívali něco málo přes půlnoc. Zaznělo i pár písní Hráze, kde si zahrál i Roman (zahrál i instrumentálku Ostružinový květ), což třeba mě strašně překvapilo, protože jsem si tipovala, že se přemluvit nenechá ;-) Zaznělo i pár historek z různých životů a čas strašně rychle utíkal, a tak jsme se v půl druhé rozloučili s pocitem pěkného večera. Ale v kolik to opravdu skončilo pro Bárnyho, Vaška a Romana, tak to zatím nevím ;-)

Loučím se s díky všem za ten večer. Liduška

 

Ze života Hráze, aneb session po 25 letech

A bylo to tu!!!!!! Akce s velkým A a den s velkým D… prostě marmeláde session po X-letech

Už od dvou jsme já, Standa a Tík lítali mezi DDM a klubovnami a připravovali vše na večer… Ve čtyři dorazily první pracovní síly a v pět další účastníci zájezdu :-) A protože počet nebyl moc silný, tak se vyrazilo na exkurzi do kluboven, kde na nás čekal Cípek, aby nás provedl klubovnou oddílu Neptun. Po skvělém výkladu o čtyřiceti úspěšných táborech, jsme ještě nakoukli do naší poutnické klubovny a hurá zpět do DDM. Tam už bylo plno!!!!!!!!! Někdo si prohlížel cancáky, ostatní koukali na plátno, kde běžela naskenovaná fota od roku 1980.

            Tolik lidí, byla jsem nervózní a taky to bylo znát, když jsem pronášela jakési přivítání a informace o tom, co se bude dít a jak myšlenka dnešního večera vznikla. Pak se připravila promítačka a začalo další vzpomínání. Tuto chvíli podbarvili Ťop, Bárny a Primář instrumentální hudební produkcí. A už tu byl čas na hru - po skupinkách nebo jednotlivcích se malovaly písničky tak, aby to ostatní poznali. Výtvory byly opravdu povedené a jediný Toník zapojil do hádání i hrázistické písně :-).
            Dalším programem bylo video z tábora na Novém Kanclíři z roku 1979 a 1983. Tyto záběry nezůstaly bez odezvy. :-) Pivo teklo, chlebíčky i buchty chutnaly a ruce muzikantů byly netrpělivé a hodně svědily, tak se pomalu naladilo a začala dlouhatánská hudební produkce. Po letech se tak u jednoho stolu sešel Primář, Ťop a Kajá na kytary, Bárny na violoncello, Milan s banjem a rytmus držel zpočátku pan Neruda na kontrabas a později Víťa na baskytaru (občas jsme jim do toho brnkli na kytaru či na mandolínu i my). A hrálo se a hrálo se až do tří do rána! Ne všichni tak dlouho vydrželi, ale i tak doufám, že se každý bavil a bylo mu tady s námi fajn tak jako mně s vámi!

Pár postřehů od nás:

Toník odmítal vyloudit jakýkoliv kontrabasový tón, avšak jako studnice navrhovaných písní pro muzikanty fungoval dokonale. Ne všechny nápady a přání však byly hudebníky vyslyšeny.

Některé Mildovo aranže a tóniny byly bezkonkurenční (zvládl je pouze on). Ještě chvilku nad ránem pokračovat a snad by i jódloval :-) Ale vedle toho musím říct, že Milda je prostě tahoun a nezmar a opět dokázal, že na těchto akcích nesmí chybět.

Primářova španělka s nylonovými strunami bude nezapomenutelná.

Do repertoáru se díky Ťopovi a Primářovi dostala i píseň od kapely Marsyas a anglická píseň zpívaná hlubokým Primářovo hlasem utišila celý sál.

Velké významné plus má Robin za připíchnutého "zajíce" (vlastnoručně vyšitého) na tričku.

To, jak zacházela pani učitelka Jiřinka s jídlem, se podobá chování malých dětí. Prostě normálně oďobala čokoládu na všech kouscích buchet na talíři a ještě to drze sváděla na Káju!!! :-) (a chlebíčky taky voždibovala - slova Chobota)

Jana Alinčů (kromě toho, že přinesla výborný moučník- politý čokoládou) doplňovala muzikanty svým zpěvem i návrhy písniček.

Zkušený "mořský vlk" Robin ukázal "mladému uchu" Chobotovi, jak lehce uvázat zkracovačku. Také zde kolovala perfektně vybavená KPZka- je vidět, že kluci jsou stále připraveni na vše :-)

Občas se vyskytly vzpomínky na mé dětství. Nejvíc mě zaujalo, že prý jsem byla zlobivé dítě… tak to prostě NENÍ MOŽNÉ a NEVĚŘÍM vám :-) A bábovičky jsem určitě nebourala. Většina poznámek byla od Marouše… nechápu proč?? :-) a říkám k tomu poslední: DÍKY, CHŮVÁCI!!!!!!

Velmi zajímavým hostem byl pro mě pan Neruda, který už od devíti večer odcházel, ale dobrá hudba ho objala a propustila až ve dvě ráno. Byl velice spokojený a chválou nešetřil.>


Pár postřehů od vás:


         Od Jiřky, která mi napsala mailík:

Ahoj Liduš,


chtěla jsem jen pochválit včerejší hudební večer. Hezky jste to vymysleli i zorganizovali. Domátožila jsem se domů v půl 3, plna nových informací a zážitků. Taky bych Tě chtěla poprosit o CD s fotkami, jestli to bude možné i pro Máťu. Takže ještě jednou, máte za jedna.


Tak ahoj a hezký týden. Jiřka

 
Poděkování:

Martě Přibylů a kolektivu z Domu dětí a mládeže, že nás k sobě pustili.

Marcele Rosch z Nadace pro vydru za půjčení dataprojektoru.

Evině, Evče, Janče a Pavle Hosnedlů, Ireně, Janě Alinčů a Báře, mamce a pani Kadlecové (Tíkové) za pomoc při vytváření pochutin. (I za pomoc s úklidem)

Ťutínkovi za video z táborů a fotky, taťkovi za diáky, cancáky a fotky.

Bárnymu za pivko.

Tíkovi a Standovi za pomoc s přípravou a realizací a úklidem a ukončením.

A vám všem, že jste přišli :-)

Tak teď je vidět, že sice jsem to zorganizovala, zrealizovala, ale bez vás všech by to nebylo NIC. VÁM VŠEM PROSTĚ JEDNÍM SLOVEM (dnes mým posledním) DÍKY!!!!

A kdo tu všechno byl?

 
Liduška, Bárny se synem Ondrou, Kája, Lída, Ťutín, Robin s Ivanou, Ťop, Primář, Květula s manželem Pepou, Toník, Evina, Pepek, Tom (Novotný), Chobot, Marouš, Tomáš (Herdů), Zdeny, Markéta, Milan, Jiřka, Radek, Jana, Romana a Jarek Beránků, Víťa, Michal, p. Neruda, Marcela Rosch, Irena, Tík, Standa.

Liduška

 

Ze života Hráze, aneb jak jsme zkoušeli nahrávat 2

A byla tu další neděle, kdy se muzikanti z kapely Hráz sešli v Jihočeské hospůdce v Domaníně. Dorazil i David Ryšánků, takže sestava byla kompletní. Postavení mikrofonů tentokrát stejné jako při vystoupení, takže my "diváci, posluchači, kritici, zvukaři, technici" v jedné osobě (tedy pro hnidopichy ve třech - já, Tík a Dana) jsme měli dobrou podívanou i poslechnou :-) Zpočátku opět trochu nervozita, neboť Kájovi nevycházelo vše, tak jak si naplánoval, ale nakonec se začalo hrát. Také se tentokrát zapojil nový menší směšáček, což právě vyvolalo trochu technické problémy, ale nakonec se hrálo o sto šest. Nejprve se kapela vrhla do vlastních písní, které by měly zaznít na novém cd. Zvládly se i nové aranže vytvořené přímo na místě. A také jsme vyslechli pár písní, které se hrají na vystoupeních a patří k těm novějším a oblíbeným. V plánu byla i přestávka, jenž se vyplnila zejména svíráním hrníčků s horkým čajem a také pojídáním chlebíčků od Markéty a medovníku od Jiřky, která oslavila předešlý čtvrtek svátek. Po šesti hodinách v dost chladném sále jsme rádi začali balit a skládat a hurá domu. V plánu je ještě jedna taková zkouška, tak uvidíme, jak to všechno vyjde. No a nahrávání vypadá asi tak na květen... tak už se možná můžeme začít těšit!

Liduška

 

Ze života Hráze, aneb jak jsme slavili Silvestra

Každý z nás slavil Silvestra a příchod Nového roku po svém, a tak tomu bylo i v útrobách kapely Hráz. Jenže i tito muzikanti spolu prožívají spoustu času, tak vznikla jedna zajímavá myšlenka, která ve finále vypadala následovně.

       Na počátku nebylo světlo ale plán, že by pár vedoucích z oddílu Poutníci jelo na společného Silvestra, ale kam? Do oka nám padla chata u Spolského rybníka, kterou nám zapůjčil banjista Milan Růžička. Teprve poté se zrodila idea o takovém malém předsilvestru :-) )

       A tak se v sobotu 30.12. 2006 přihnal na Spolák i Milan a v závěsu za ním Víťa a Jiřka. Od pátku zde byl i Kája s kytarou a David Ryšánek s mandolínou a ještě moje maličkost a Tík (Petr Kadlec- mág přes PC :-) ). Velice rychle se naladilo a všichni se vrhli po hlavě do hraní. Chatička se otřásala melodiemi evergreenů i novějších písní a taky výbuchy smíchu, zejména když Milda zpíval písničku "Prodavač" od Michala Tučného. Po nějakém čase a po nějaké té skleničce se prostřídaly nástroje, a tak Růža i Víťa hrál na kytaru (těch tady bylo dohromady 5), Tík pokoušel tóny baskytary, David zkusil vymámit příjemný tón na houslích (a povedlo se- alespoň jeden). Jo a mimochodem Víťa moc pěkně zpívá a doufám, že si tohle přečte a že nebude mít ten mikrofon, co si koupil, jen na okrasu :-)

       Půlnoc-nepůlnoc, i když to měl být předSilvestr, tak jsme si nepřipili (připíjelo se vlastně průběžně celý večer :-) ) a v dobrém rozmaru jsme kolem jedné pomalu utichli ve zpěvu. Odvezl se Milda domu a ostatní jsme se chystali ke spánku na chatě. Ještě se asi hodinku hrálo, ale tak potichu a klidně a příjemně. Až jsme začali pomalu usínat. A to byl celý ten "Silvestr" kapely Hráz :-) .

Liduška

 

Ze života Hráze, aneb jak jsme zkoušeli nahrávat

Tak už se konečně kapela dostává do finále co se týče nahrávání druhé demo kazety. Vlastně v této době už se samozřejmě přemýšlí pouze o demo CD. Po dlouhých dohadech, zkoušení, zařazení písní do repertoáru a dotvoření nejrůznějších aranžmá se celá skupina sešla v sále Jihočeské hospůdky u Šírka v Domaníně.

   No a co se tam tedy dělo? Uprostřed stůl s texty, okolo stojany s mikrofony a jeden počítač, do kterého se to všechno zaznamenávalo. Je pravda, že chvilku trvalo, než se vychytaly všechny mouchy, ale konečný efekt byl slušný. Důležité bylo nahrát všech 21 skladeb, které se po sestříhání začnou důsledně poslouchat a pořádně kritizovat, aby se vychytaly nedostatky. Zpočátku vládla nejistota, střed byl dost dobrý a ke konci už se nějak chvátalo: "Jen ať už je to za námi." Ale máme je všechny. 
       Teď už jen zalézt k mikrofonům nejen nanečisto a příznivci kapely Hráz se mohou snad už v nejbližší době těšit na další autorské písně. Opět se zde objevují jako autoři Magda Boukhemisová, Petr a Pavel Žampachovi a Karel Petržala. Na toto druhé CD se konečně dostane píseň Kolotoč, která byla sice na první kazetu nahrána, ale záhadným způsobem (prostě se na ní zapomnělo :) tam nakonec nezazněla. Z dalších vyjmenuji třeba píseň Řidič, Čas ti utíká nebo Léto 2007. Složení kapely se nijak nezměnilo, ale v některých písních zazní i mandolína, na kterou přijel zahrát náš kamarád David Ryšánek.

Liduška

 

Ze života Hráze, aneb zkoušíme nejen doma

Tak jak jsem psala minule, Hráz má za sebou perné prázdniny plné hraní, ale ani to neznamená, že by měli usnout na vavřínech a nic nedělat. Takže se začalo zkoušet, neboť se nesmí stát, aby texty a aranže byly v mozku zatlačeny do pozadí. Tak se hrázisté sešli i ve středu 27.9. 2006, aby si oprášili své hlasivky a hudební nástroje. Avšak azylem se jim místo Petržalů obýváku stala restaurace "U Jednorožce". Klidné a příjemné prostředí bez hlučných lidí samo lákalo a volalo po nějaké hudbě. A posluchači na sebe nenechali dlouho čekat. Za chvíli se hospůdka pomalu plnila hudbychtivými lidičkami, kteří si i rádi zazpívali. No a co na této celé akci bylo nejzajímavější? Že mezi přítomnými poslouchal (a velice spokojeně) i herec a režisér Jan Kačer. Kapele se hrálo zajisté velmi dobře, protože to roztáčela až do pokročilých nočních hodin. :-)

Liduška

 

 Ze života Hráze, aneb jak se hrálo na OÁZE

O prázdninách si kapela opravdu slušně zahrála a byla takřka na roztrhání. Již tradiční akcí bylo několik hraní na kempu "Oáza" u Staňkovského rybníka. Každé toto vystoupení provází nedůvěra v počasí, kdy se uzavírají sázky, zda začne pršet či nikoliv, neboť se zde hraje "pod širákem". Letošní léto provázela nesnesitelná vedra, ale přesto se nad "Oázou" vždy honila mračna a ještě k tomu přibyly roje komárů. Tento způsob léta se zdál všem opravdu poněkud nešťastným :. S jistými obavami se jelo na Staňkov i v pátek 28.7. 2006. Partičky komárů se odháněly repetentem a doufalo se, že nebude pršet.

           Lidem vždy trochu déle trvá než začnou tancovat, ale tentokrát se tento druh sportu objevil dříve, což bylo pro kapelu velice příjemné! A co to způsobilo? To za Hrází dorazili malí skautíci z třeboňského oddílu Poutníci, kteří trávili zrovna prázdniny na táboře u Nového Kanclíře nedaleko Chlumu u Třeboně. A protože Kája je vedoucím oddílu, Víťa zde také působil a je vždy milou návštěvou a sponzorem a Markéta dětem jezdí vařit, tak Poutníčci vyrazili fandit, vyblbnout se při tanci a udržovat náladu. Tancovalo se o sto šest, všichni se dobře bavili a nakonec se přidali k tanci i další "normální" lidi, i když místa na "parketu" už moc nebylo. Děti to roztáčely opravdu kuriózně a ani nikomu z nich nevadily věkové či výškové rozdíly (to se pozná, jak zde funguje to magické slovo- kamarádství!). A dokonce ani nezačalo pršet. Bohužel ale ve 22 hodin zde hraní musí skončit a i když se škemralo a prosilo, nebylo to nic platné. Ale stejně máme všichni na co vzpomínat.

 

Rybářské závody v Žitči – podzim 2009

Letos již podruhé byli pozváni na tuto poměrně velkou akci, kde si vyznavači tichého sportu měří síly v tom, kdo uloví nejvíce ryb, nebo v nejdelší vzdálenosti, když se sečte délka všech chycených ryb atd, atd. Vše je ohraničeno časovým intervalem. Rozhodčí zahájí a pak i ukončí závod, naběhnou Jury team a sečtou výsledky.

No a to je právě ta chvíle, kdy my se pokoušíme všem těm závodníkům a nebo i lidem, kteří se přišli podívat, zkrátit chvíle hezkou písničkou. Letos jsme tohle hráli již začátkem léta a teď podruhé. Tak se asi líbíme. Což je dobře.

Dnes to bylo ještě o to lepší, že zde byla skupina kamarádů jak se později ukázalo tak byli z Prachatic. Ti se výsostně bavili a tím dodali pohody i nám. Pořád nás zásobovali nějakým pitím nebo i jídlem a byli strašně nadšeni. To je pro kapelu vždycky moc dobré. Když si v davu vyberete jenom jednoho, nebo dva človíčky, kteří se baví, pak se kapele hraje mnohem, mnohem lépe. Večer pokročil, byla brzo tma i chlad, ale jak sem řek nám se hrálo poměrně dobře. Milda sice zpočátku opět zkrátil pár písniček o sloku, ale postupem času, naskočil a začal zpívat normálně. No stane se, ale tohle už bývá dost často. Věřme že se nám to příště vyhne.

Pak si vzali slovo organizátoři a začalo skoro hodinové vyhodnocování úlovků. Ceny velice hodnotné. Určitě to stálo za ten prosezený den. No a když bylo po všem, tak jsme zase přišli na řadu my a dokončili poměrně příjemný večer. Lidi se rozešli a my začali balit. Dnes opravdu s docela hezkými pocity.

 

 
 

Portrét