Jdi na obsah Jdi na menu
 


velikonoční prasátko 2012

30. 5. 2012

 

Velikonoční prasátko.
A to je další velká akce , kterou jsme se posledních pár let chlubili. A začínala skoro stejně jako to všechno v poslední době. Když jsme se ptali kdo pojede, všichni podivně mlčeli. Tak jsme začali tvořit variantu něčeho menšího než je prase protože se zdálo že zájem opravdu veliký není . Ale nakonec jsme zůstali při tom plánu původním. Sehnat prasátko bylo dost problematické protože už bylo 5 dní před velikonocemi, ale musím se pochválit zvládnul jsem to a tak se akce mohla rozjet.
Ta se rozjela sobotním ranním shlukováním se u Tíčka. Auta byla naložena a bylo třeba jen zajet do nedalekého lesa a majetným kolegům trochu proříznout husté porosty.Stalo se. Já ,Tík a Robin již zkušeně tak jako posledně jsme sťali 3 souše, hbytě je naložily a odvezli. Nikdo nic neviděl ani neslyšel a tak i my jsme byli se svou prací nadmíru spokojeni. Holt co se v mládí naučíš ve staří jako když najdeš. Pak jsme naložili ještě Pepu a Jacka a vyrazili jsme opět na osvědčený rybník Pěnná. Cesta uběhla jako voda a tak brzy jsme vykládali naše zásoby, vybavení, potravu a jiné doplňky na chatě. Hned jsme zatopili protože dnes s námi byl také PůlTíček, malej Ťíček a ten se dožadoval jakéhosi konfortu. Byl mu dodám. Ve svém věku několika měsíců měl na to právo. No a pak jsme se přestěhovali ven, narazili jsme pivíčko, něco málo pojedli ze svých zásob a pokochali se dnes opravdu krásou okoli a rybníčka . Pochopitelně jsme zdrbali všechny kdo tady není a začali pracovat na jakémsi časovém rozvrhu dnešního, ale i dalšího dne. Nakonec jsme usoudili že je čas pomalu založit na oheň a začít připravovat první delikatesu velikonočních dní a sice kuřátka. Rozdělat oheň není pro nás některé žádná problém a tak brzo plápolal táborák nás hodný. Jetě než jsme nacpali opeřence na vidle, jsme si opekli něco málo buřtíků a i to se nakonec osvědčilo jako dost dobrej nápad. Pak se začali opeřenci opalovat a my jsme si užívali chvíle volna. Ukázalo se že nebylo třeba kradeného dřeva protože tady bylo takových zbytku po těžbě , že jsme si celé velikonoce vystačili jen s tímto. Odpoledne nás poctilo svou návštěvou naše junácké bratrstvo z Prachatic ale hlavně naše kamarádky, Bluďka a Danka a bylo zase o čem povídat . Jak to tak bývá když se kamarádi nevidí skoro rok. No a další návštěvy bylo jen zklamání , protože již nikdo nepřijel ,ale nakonec aspoň na nás hodně zbylo. \ale abych nikomu nekřivdil, je pravda že další návštěvy přijedou až zítra na prasátko. Večer pokročil. Přišla ta vytoužená chvíle, kdy opeřenci byly sundáni z ohně a převedeni do hrnce a odtud pak na naše talířky. Museli jsme se opět pochválit ( nikdo jinej to za nás neudělá.) Opět se nám dobré dílo povedlo . Kuřátka byla opravdu precizně udělána , jak upečená, tak ochucená a tak nezbývalo než se do nich pustit.
Večer pokročil a my se přesunuli do chaty, tam to sice chvíli vypadalo jako v sauně ale to je chybička napravitelná. Stalo se. Dali jsme si nějaké to kafíčko, prohlíželi se fotky v oťasu z různých akcí. Třeboň se chlubila Prachatiicům a obráceně. Myslím že se tam odehrála i nějaká společenská hra. Prostě čas plynul a nám pomalu ušlo že čas pokročil a že půjdeme na kutě. A tak se stalo , po nějakém čase jsme se pomalu začali trousit ke svým spacákům, nebo já ke své oblíbené dece. Opět jsem vyhrál boj nad Jackem o mou postel a pak už bylo chatou slyšet jen pravidelné oddychování  a nebo i něco silnějšího, ale taky pravidelně.
Ráno přišlo tak jako vždy po špičkách . jen tak vešlo a jen tak si usedlo na naše spacáky. My co občas musíme po ránu k nejbližšímu stromu jsme si toho všimli daleko dříve než ti ostatní. Tak jsme si s Jackem ulevili , já jsem ještě pomalu zatopil abych kamarádi neumrzli, a pak se ještě chvíli natáhnul . No ale to už se spolubydlící začali probouzet a pomalu stahovat do naši místnosti. No jasně první muselo na pult kafíčko, čajíčky a množství buchet které tady zbyli ještě od večera a nebo vytáhnul trumfy z rukávu až teď ráno. Prostě nouzí jsme netrpěli a nakonec vstal šef kuchyně dnešního rána Robin a tak jak slíbil při poradě dal se do výroby hemenexu ( no mohli bychom o tom polemizovat a hele byly tam vajíčka, byla tam slanina, tak co do toho rejpat.) . Pochutnali jsme si . Pak bylo třeba trochu pklidit nádobí. Prachatická větev se chystala k odjezdu k domovu a já do J.Hradce nakoupit a přivést další členy této akce.
Stalo se v Hradci jsem naložil další kamarádku Danču, trochu jsme se zdrželi na nádraží protože zrovna odjížděla úzkokolejná pára a bylo to nádherný . Když pára odjela vyrazili jsme na chatu . Tam už byly přípravy v plném proudy. Oheň jež plápolal, pivíčko teklo, úsměvy na tvářích a mohlo se jet dál. Prasátko bylo nabodnuto na opékací stroj a tak začal hlavní bod dnešního dne. Během dne ještě dorazil Robinovo bráška se ženou Ivou – Pepa, pak i Robinovo Iva a Iva. Takže začal boj o místa kolem  ohně, protože musím přiznat že počasí nám moc nepřálo a že chvílema i padal snížek. Ale my co jsme celý den jen přikládali na oheň , jsme žádný chlad nepocítili. Pochopitelně že i zde se pořád dojídali zbytky a jak už jsem řek bídou jsme opravdu netrpěli.
            Navečer přijeli ještě děvčata z kapely, Jiřka s Máťou.. Pochopitelně že s nimi přijely i jarní chlebíčky  . A to byl jedinej klad protože se holky nakýblovali do chaty a tam strávili celej další čas až do svého večerního odjezdu . Ale venku to žilo, bylo zde veselo , povídalo se i nějaká ta písnička ze soumrakem přišla. Pochopitelně jsme začali oždibovat zástupce věpříků a bylo to příjemné, kdo to zná ví o čem mluvím. Hlavně ta čerstvá kůžička, když se odlupuje. No prostě vrchol dne byl zde.
Něco se nařezalo , natrhalo , rozdalo a tak bylo lesem slyšet jen mlsné mlaskání…I tady by se dalo říci že se dílo povedlo . No vše kolem mastné ale přesto jsme ještě vzali do ruky kytaru s |Tíčkem a zahráli pár písniček. Únava dnešního dne pomalu na každého doléhala. PO chvíli když už se zdálo že i zima dosáhla svého vrcholu jsme naposledy přiložili na oheň a pomalu se stěhovali do chaty. Rodina Roubíčkova odjela a když jsme vešli do chaty začali se loučit i naše zpěvačky. Vidina sborových zpěvů se nám nadobro rozplynula. Ještě chvíli jsme se prali s pozůstatky prasátka. To nakonec vyměnilo pivko, kafíčko a jiné tekutiny. Ale brzo jsme se tak přejedli že jsme se dali do dalšího programu a sice do kostek. Prostě rozpoložení po přejedení. Večer pomalu utíkal a zase se přiblížila pozdní noční hodina. Romantici a ti co museli se ještě naposledy vypravili před chatu, aby se pak vrátili do tepla našeho vypůjčeného stavení . Začali jsme pomalu uléhat na svá určená místa. Noc utekla jako vítr. O ranní zábavu se nám postaral velkej Jack , kterej si vyžebral vypuštění z chaty. No ale když se ani za 20 minut nevracel dali jsme se do jeho hledání. Po dalších 20 minutách jsme to vzdali. Vždyť on se vrátí. Přesto jsme vzbudili páníčka aby si šel tu obludu hledat sám ,ale to už milej Jack funěl u dveří. Pán se vyvětral , proběhnul a pak milosrdně přišel a můžete mi třeba uvolnit nějaké to kanape. Ještě chvíli jsme si užívali pohodlí spacáků a dek ,ale pak přišel čas se zvednout.
Robin opět udělal hemenex – opět stejně- ale dobře. Dojídali jsme zbytky a tak nějak pomalu jsme začali uklízet. Poslední půl den pomalu ubíhal. Nebudu popisovat úklid ale za zmínku stojí že když jsme byli hotovi a zbyl ještě čas, sedli jsme si sluníčko na židle , vyndali jsme kytary a ještě jsme si zahráli a zazpívali. Ale pak bylo vidět i na Tíčkovi, že by raději jel domu a tak jsme sbalili pozůstatky a vydali se na cestu zpáteční . Byla to v celku vydařená akce. Ještě zbylo trochu masa a tak o týden déle v mé hospůdce jsme si ještě znova sedli a dopekli jsme na plechu zbytky prasátka dojedli jsme co jsme mohli a to by se dalo označit jako taková hezká tečka za tím naším programem.
Tak zase za rok kamarádi -   Pett