Jdi na obsah Jdi na menu
 


Loď na kůlu

23. 6. 2014

Loď na kůlu

 

To ráno bylo stejný jako každého táborového dne. Poslední hlídka vzbudila kuchyňskou službu a ta začala připravovat vše na další den. Muselo se dojet do Lutové nakoupit. Jen s károu tři kilometry tam a tři zpět. Nebudete mi věřit, ale tenkrát jsme se prali o to, kdo pojede. Za prvé to byla čest a za druhé i jediná možnost si něco koupit na zub co normální jídelníček tábora nenabízel. A bylo jedno, že cesta tam a zpět trvala skoro  dvě hodiny. A nedalo se to odfláknout v osm hodin totiž musela být připravena snídaně pro 40 bumrlíčků, jak hlásal nápis nad táborovou kuchyní .

    Cestou jste si mohli vychutnat svítání nad starým i Novým Kanclířem. Zpěv probouzejících se ptáků, jednou jsem zahlídli i napájející se srnečku srnek. Když nás spatřili dali se do běhu , směrem k slunci. Rybník byl polovypuštěn a tak její běhy rozráželi rybniční trávu a kapičky které z nich lítaly, byly prosvíceny vycházejícím slunce. Něco tak krásného jsem dodnes neviděl. Kolem srnečky byla jako by kříšťálová  záře, každým jejím skokem krásnějším a mohutnějším . Nevím jestli si to dovedete představit, ale ta krása se jinak popsat nedá . Byl jsem nevysvětlitelně šťastný , že jsem byl v tu správnou chvíli na tom správném místě.    

          Ale pojďme dál. Jak sem řek snídaně, prohlídka stanů , nástup, pokřik, zaseknout sekeru a den byl oficiálně zahájen. Program dnešního dne , výroba dřeva dovoz vody, a odpoledne vodácké výcviky. Nemusím snad říkat, že poslední bod programu , byl toho dne nejočekávanější.

            A tak dopoledne uteklo ve znamení práce. Hned po poledním klidu jsme byli rozděleni na skupiny a každá dostala svou loď a svého „ bocmana“ , neboli lodivoda. My vyfasovali mladého Pepíčka, syna vedoucího, velkého Pepíčka. Pochopitelně byl starší zkušenější, ale uměli jsme si představit u kormidla lepší vodáky. No nevadí . Vyjeli jsme . Po klidném brázdění kanclířských vod, jsme si našli zvláštní zábavu. V rybníku byli různě natlučené kůly a tak nás napadlo, že bychom je mohli vytáhnout a tak předejít jiným karambolům . Jeden kůl šel lehce, druhý si řekl, že nás potrápí. Ale náš lodivod mu vyhlásil válku. S tebou hošánku zatočíme.  Plán byl jasný. Velkým obloukem se znovu dostat do bojového postavení a rychlou jízdou na kůl najet a tento velkou silou vyvrátit. A tak bude splněn úkol, který si přecevzal velký lodivod.

            Ozvalo se sice pár pochybovačných hlasů, ale na moři se neodmlouvá, na moři se poslouchá, jinak budete připevněni na nejvyšší ráhno, stříc  bičujícím větrům a deštům. Osm pádel zabralo ze všech sil, pramice poskočila. Lodivod míří přesně. Každým metrem se i v nás ozývala touha pokořit vzdorující kus dřeva. Je to jasné, nemá šanci. Dali jsme do toho všechno.

            Leč výsledek byl jiný než jsme čekali. Koráb najel na kůl , ten ale místo toho aby povolil pod tvrdou ránu lodi , se vzpříčil. Loď se jako na pětníku otočila, nahla a zůstala vyset na kůlu. Posádka pochopitelně  začala  vyvažovat. Ještě pořád jsme byli nad vodou. Ještě pořád jsme žili. Během chvíle každý z nás vyřkl moře nápadů co s danou situaci , ale loď trčela na kůlu a  my na ni v cela nevodáckých pozicích. Tato situace trvala poměrně dlouho. Postupem času přemýšlím proč jsme se nepotopili hned. Ale nakonec jsme dílo zkázy dokonali stejně sami. A byl to zase nezkušený lodivod který vyřkl další šílený rozkaz. Kůl je třeba podrazit. Ale ani to nebyla lehká práce. Kůl zatěžkaný nemalou posádkou, se nechtěl hnout. Dokonce padali rady co udělat až se kůl hne. Ale jeho pohyb přišel tak náhle, že skoro nikdo nemohl zareagovat a zkáza našeho škuneru byla otázkou chvilky. Všichni jsme se plácali v „rozbouřených“ vodách . Když jsme pochytali všechno co se mohlo potopit, určili jsme nejbližší cestu ke břehu a všemi silami jsme se snažili naši brigu dostat na souš. Pravda přišli jsme i několik vzácných !stříbrných „ ešůsů. Ale pozdější potápěčská výprava některé z těchto krásných kousků zachránila. Do tábora jsme se vraceli nevodáckým způsobem a sice po souši. Ale s bojovou písní na rtech – šlapej dál táhni ke všem čertům – a náš šerif ten nerozumím žertům. Ale jo později tato historka byla vyprávěna, právě jako jedna z nejveselejších. Ale nám na tom kůle nebylo opravdu moc do smíchu.

            Víte co, ale byly chvíle, kdy jsme nedutali tichým úžasem. Jedna taková chvíle přišla právě dnes.

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA