Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ten déšť ( pro jednu pihovatou holku)

21. 2. 2016

 

TEN DÉŠŤ
 
……..jedna kapka za druhou ti omývají tvář. Usmíváš se. Co s tím? Oni si myslí, že jsem blázen, ale já mám déšť rád. Vždyť v létě když je dusno a všichni nadávají, nemocní lidé se dusí, lidé v ulicích těžce dopadají na lavičky, když mají to štěstí, že tam zrovna nějaká je. A najednou zahřímá a padnou první kapky, jsou ještě teplé . Najednou zvedáme obličej a necháme kapky jen ať si padají. Klidně, ať na každou tvou krásnou pihu padne aspoň jedna kapka. Miluju déšť. Mám v něm větší představivost, lepší nápady, nejkrásnější sny… Nechápu jak ti kteří, ještě před chvílí toužili po aspoň jediné kapce najednou berou nohy na ramena a utíkají se schovat kamkoliv, jen když na ně ty kapky nepadnou. To já ne a ty taky ne. V tvých krásných vlasech se třpytí perličky. Tenkrát si měla ještě dlouhé vlasy, krásné dlouhé vlasy. To jsou ty drobné kapičky deště. Všimla sis kolik zvuků, umí vyrobit deštík? Ohromující hukot, když padá na plechovou střechu, nebo ohromné rytmické bubnování. Když sedíš pod ohromným dubem na hrázi rybníka jenom tak si šustí, když dopadá na vodní hladinu, nebo, více šumí, když je silnější. Nebo, když ležíme vedle sebe ve stanu a probudí nás jeho celtová hudba. A najednou se nám nechce spát. Přitulíme se k sobě, a jedny ruce druhé hledají, jak zpívá Franta Nedvěd. A najednou jsem rád, že deštík zesiluje, teď je to nádherná hudba která zesiluje,  alespoň nebude slyšet tvoje krásné oddychování. Naše milování skončilo a deštík pomalu doznívá, je to kamarád…..díky. A k ránu se ti zdá že diriguješ ten největší, nejkrásnější orchestr. Stojíš na kraji skály, tam šumí jedny nástroje, z lesních větviček se ozývají snad dechy, a na vodní hladinu dopada… snad….ano to je rytmika a na střeše vypůjčené  chaty to jsou asi strunné nástroje. A já stojím na kraji té skalky a tomu všemu tady, já šéfuji.
Ale to jsem odbočil, kráčíme lesní cestou, držíme se za ruce a nic nám nevadí, že nás ty kapičky pomalu svlékají. U mě to není tak markantní, ale u tebe je to moc krásný. Teď nevím, víš o tom, že se snažím, z tebe vidět co možná nejvíc. Nebo nevíš? Děláš, že ti to nevadí, nebo naopak se stydíš? Že jsi krásná jsem ti naznačil už mnohokrát, ale teď si ještě krásnější. Tohle je ta pravá dívčí krása. Nepatřím k těm, kteří obdivujou barevná skrášlovadla. Tohle je ta pravá tvoje krása. Obyčejná holka s pihama kolem nosíku. Tvoje jednoduché bílé tryčko , teď přilepené k tvým křivkám. A volná sukně, která ti jako vždy tolik sluší. No a taky si si nezapomněla svůj krásnej úsměv a taky ty krásné oči, do kterých mám někdy strach se podívat. A ani nevím proč. Je těžké v nich vyčíst, co si asi myslíš.
            Potkali jsem se asi náhodou? Prohodili jsme pár normálních slov. Pořád jsem čekal, že řekneš, že už musíš jít, nebo že chvátáš. Ale nic takového si neřekla a tak jsme kráčeli po hrázi rybníka a staleté duby nás schovávaly pod svými větvemi. Potřebovali jsme jeden druhého. Déšť ustal, ale lístky dubů občas ještě upustili nějakou tu kapičku. Vlnky malého formátu naráželi na staletou hráz. Na to, že je léto, je tu dost málo lidí i to nám vyhovuje. Blíží se večer. Jdeme ruku v ruce. Teď nemusíme mluvit, není třeba vět. Je nám krásně.
            A zase padla další kapka, měl jsem strach, že budeš chtít jít domu, ale ne, jdeš dál. Zdá se mi jako by si se najednou usmála. Jsem šťastnej. Kdybych tady měl svou kytaru, zahrál bych ti tu nejkrásnější písničku, poslouchala bys, vždycky jsi poslouchala. Otáčim se a tiše říkám,
 „ Zmokne ti krása“. Oba jsme se rozesmáli a dali se do běhu. Byl jsem kousek před tebou, natáhl jsem ruku dozadu a tys ji mimoděk zachytila. Běžíme. Proč? Snad, že jsme šťastni, snad, že se nám chce, třeba se běžíme schovat do toho nedalekého seníčku určeného pro zvířátka a, a, a taky pro nás.
V dálce zahřímalo. Už jsme zde, už cítím teplo tvého těla, zlehka si tě přitahuji k sobě. Prosím, ať se zastaví čas. Ať skončí svět. Už cítím tvůj dech, tvé krásné rtíky, jemné, sladké …. Chci tě líbat až do poslední chvíle svého života. Cítím každý tvůj záchvěv. V duchu si říkám, jak dlouho jsem po tomhle toužil ve svých snech.
Ale pak končí i tahle chvíle. Ani nevím, jak byla dlouhá, ale byla moc a moc krásná. Vracíme se zpět kolem stoletých. Půjdeme k tobě domu. Chtěl jsem něco koupit a neuvědomil jsem si jak je pozdě. A tak jsem sehnal jen džus v nedalekém stánku.
            Už jsme v tvém pokojíku. Jedním ručníkem si navzájem vysoušíme vlasy a smějeme se tomu. Džusem nalitým do skleniček na víno jsme si připili na krásný jemný, teplý déšť. Nemusíme se opíjet vínem, jsme opití jeden tím druhým. Znova cítím zblizoučka vůni tvých krásných vlasů. A znova se roztočil svět s námi i kolem nás. Miluji tě a nikdo na světě nás nerozdělí (tenkrát jsem si to opravdu myslel). Skončila noc a začíná den, ale mi nebudeme vstávat, vždyť život je jen jeden. A taky je pátek, tak o co jde… Máme před sebou ještě tři dny. Ale pak odjíždím na brigádu, ale zase přijedu a pak budeme pořád jen spolu.
Největší sranda je, že já zítra opravdu odjíždím na brigádu někam do západních Čech.  Jenom ten příběh, to byl jen krásný, krutý sen. Chladný deštivý sen…..nebo ne?
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Blood coerce diagram

(AWhakachAppeab, 24. 7. 2018 4:15)

Compression est comment dur votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque culture votre manque de sensibilite bat, il pompe le sang par vos arteres a la flanerie de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/achat-cialis-ligne-france/