Jdi na obsah Jdi na menu
 


LIst 7

16. 6. 2014

TAM U NEBEZKÝCH BRAN – Z. RYTÍŘ – J. ZMOŽEK

   

1. Měl jsem rád pár písní, v nich jsem žil,

   cesty toulavý, ty, o kterých jsem snil.

   S vlídnou tmou, když v létě kraj šel spát,

   poznal jsem, že tenhle svět mám rád.

 

2. Bez řečí jsem každou práci vzal

   a měl problémy, že málem jsem to vzdal.

   Pokaždé jsem vstal a zkoušel jít

   pro tu čest, že směl jsem s vámi žít.

 

R. Měl jsem rád stín stromů, říční proud,

   štíty hor, co nejdou překlenout.

   Krásnější svět vůbec nehledám:

   to řeknu vám tam u nebeských bran.

 

3. Dětský smích a vlání koňských hřív,

   něco moudrých vět, co měl jsem znát už dřív,

   slunce zář, když hřála do mých zad,

   poznal jsem, že tenhle svět mám rád.

 

R. Měl jsem rád ...

R. Měl jsem rád ...

   [: tam u nebeských bran. :]

 

 

  

TAM V ULIČKÁCH MĚSTA BAKERSFIELD -  PETR KŮS

 

Tam, kde končej všechny flámy,

hospůdky útulný prej jsou,

často tam natrefíš svý známý,

sedět nad ranní polívkou.

 

A celou noc, až do svítání,

odevšad slyšíš country znít

pódium pro všechny je k mání,

v uličkách města Bakersfield.

 

Já každou noc stejnej sen mívám,

vidím se tímhle městem jít,

v průvodu countrymanů zpívám,

v uličkách města Bakersfield.

 

A i když jsem tam nikdy nebyl,

jako svý boty to tam znám,

je to má Mekka, moje Théby,

a jak se zdá, tak nejsem sám.

 

Tak alespoň jednou, aspoň chvíli,

já bych u toho chtěl být

kapely hrajou a dav šílí

v uličkách města Bakersfield.

 

 

POSLEDNÍ RELYE  - VĚRA MARTINOVÁ – JIŘÍ KANYZA

 

Měl rád silná auta hlavně rád v nich závodil

radši měla bych kosmonauta  en snad by víc se mnou byl

 

Večer při jedné sklence zjistil, vůbec že mě zná

a pak sbíral další věnce zas mu hrála hudba vítězná

 

Odmítal ty řeči na čem víc mu záleží

a dál ve dne v noci auto léčil před svou příští soutěží

 

A tak jsem práskla dveřmí buď to vůz anebo já

on odjel ale prosil věř mi řekli jsme si slova smířlivá

 

Ref:

Já se loučím tak se ještě ohlédni

vím, že nás věčně dálka dělí

už je to lásko vážně rally poslední

Jízdy skončí sbohem depa závodní

i když ten život zdá se skvělý

už je to lásko vážně rally poslední

 

Z tribun mu každý mávál vítězství měl blízko zas

a pak přisla ta ostrá pravá Brzda smyk a příkrý sráz

 

Dnes nečeká ho sláva žádné stupně žádný zisk

v novinách vyšla krátka zpráva další obět bohu jménem risk

 

Ref:

 

 

 

KDYŽ U NÁS PEET SEEGERS HRÁL – JAN VYČÍTAL

 

Vzpomínám na průkopnický časy,

když jsme nenosili v kapsách pasy

a nadšenců country bylo jenom pár.

 

Po nocích jsem ladil mjunik

všechny ty písně znamenali únik,

my je hráli tam, kde v lesích oheň vál.

 

Marko Čermák, Pepa Šimek

nudili nás noty a pět klinek

a na západ byla cesta dál a dál.

 

Prostě kytary a housle jeli

a my ješte vůbec nevědeli

že už možná zítra nestačí nám sál.

 

Greenhorns táhli jedni z prvních

pražce country dál a dál.D

 

Jirka Grossman, Mirek Černý byli taky countrymani věrní když u nás Pete Seeger hrál

 

Ten čas nebyl zrovna rájem, lidi nejevili dvakrát zájem a spíš taktili, jak bouchal Ringo Starr

 

Johny Cash a Bolkretový sbory,to bejvali naše první vzory když k nám s Fagym Autym první vítr vál

 

Earl Scruggs a Bob Yely ty do banja prali srdcem celým a my nemínili opustiti vál

 

Prostě kytary a housle jeli a my ješte vůbec nevědeli

že už možná zítra nestačí nám sál

 

Greenhorns táhli jedni z prvních

pražce country dál a dál

 

 

George Falada, Míla Langr mluvili jsme v éteru Down younger když u nás Pete Seeger

 

 

 

VELKEJ BÍLEJ DŮM – WEEKEND – JAN BORKOVEC – D. PARTON

1. Když se kouknu k horám v dáli,

   v duši mám ten stín,

   ten, co zazněl v táty houslích,

   stín, co zní jak splín,

   kam se tóny ztrácí, dnes juke-box nám je hrá,

   stroj zní a tóny houslí jen málokdo už zná.

    

R: Vídám zářivej bílej dům, tátou stavěnej,

   dal skrýš k mým snům,

   vídám velkej bílej dům, snívám sen,

   patřil k mým všem dnům.

 

3. Být tak chvíli s mámou a houf dětí kolem mít,

   svolávat je zmáčené a klít,

   zas zas být tak chvíli s tátou,

   svou dlaní jeho skrýt,

   nebo procházet se v horách, chvíli pouhou žít.

R:

4. Proč se loudám blátem a houf lidí kolem mám,

   když každý z nich je zmáčený a sám,

   proč neprší mi štěstí jak ve snech vzdálených,

   sama spím a vstávám, loudím smích.

R:

  

 

NÁDRAŽÍ – OZVĚNA  - JIŘÍ SUP POLÁK

 

R:Jen prázdný nádraží na tebe dýchá samotou

  a žádnej vlak,ani nákladní tu nestaví

  na duši stín jak zválenej kus trávy, na duši stín,

 

1.Už je to roku pár, co jel jsi po ní naposled

  nebyl jsi sám, kdo přišel se s ní rozloučit.

  Nebyl jsi sám, komu úsměv ze rtů zmizel,

  nebyl jsi sám, komu vzali, co měl rád.

 

R:Jen prázdný...

 

2.A čas šel dál, ale tady už se zastavil,

  koleje zarůstá jenom tráva na pražcích.

  Ty se sem vracíš,jak toulavej syn k mámě,

  ty se sem vracíš,když nevíš kudy dál.

 

R:Jen prázdný.

  

 

STROM  -  OZVĚNA

 

1. Polní cestou kráčeli šumaři do vísky hrát,

   svatby, pohřby tahle cesta poznala mnohokrát,

   po jedné svatbě se chudým lidem synek narodil

   a táta mu u prašný cesty života strom zasadil.

    

R: A on tam stál, a on tam stál,

   a koukal do polí, a koukal do polí,

   a byl jak král, a byl jak král, sám v celém okolí,

   korunu měl, korunu měl, i když ne ze zlata,

   a jeho pokladem byla tráva střapatá.

 

2. Léta běží a na ten příběh si už nikdo nevzpomnělm

   jen košatý strom se u cesty ve větru tiše chvěl,

   a z vísky bylo město a to město začlo chtít

   asfaltový koberec až na náměstí mít.

R:

3. Že strom v cestě plánované, to malý problém byl,

   ostrou pilou se ten problém snadno vyřešil,

   tak naposled se do nebe náš strom pak podíval

   a tupou ránu do větvoví už snad ani nevnímal.

R:

4. Při stavbě se objevilo, že silnice bude dál,

   a tak kousek od nové cesty smutný pařez stál,

   dětem a výletníkům z výšky nikdo nemával

   a jen přítel vítr si o něm píseň

   na strništích z nouze hrál.

 

R: Jak tam stál, stál tam sám,

   a koukal do polí, a koukal do polí,

   a byl jak král, a byl jak král, sám v celém okolí,

   korunu měl, korunu měl, i když ne ze zlata,

   a jeho pokladem byla tráva střapatá ...

 

 

 

 

 

JEDENKRÁT  - P. Ž. LOHONKA – VOJTA ZÍCHA

 

1. Zase jsem nechal hlavu bůhví kde,

   snad v oblacích, snad u tebe,

   no já vím, lepší už to se mnou nebude,

   vždyť mě dobře znáš.

 

2. Snad jsem ji nechal u tebe na klíně

   nemůžu říct, že jen tak nevinně,

   bylas' jak ostrov na pusté pevnině,

   v rouše Evině.

 

R: Snad jedenkrát, snad za pár dní,

   odněkud z dálek, kde slunce už nezapadá,

   přiletí k nám pár bílejch vran,

   jak posel naděje.

 

2. Je těžké lézt pro modré do nebe,

   každý mi říká, tam cesta nevede,

   no tak se ptám, proč bych vlastně žil,

   kdybych uvěřil:

 

3. Že slovo chlapa už dávno nedělá,

   a přátelství je už jen pověra,

   no a láska, ta se včera někde válela,

   vždyť za prachy jde dnes i důvěra.

 

4. Na vzdušné zámky zvolna usedá prach,

   často mívám v noci strach,

   že slovo chlapa už dávno nedělá 

   a naděje už je jenom pověra.

 

5. Vzít tě tak pryč daleko od lidí,

   kam ani měsíc moc dobře nevidí,

   abych byl sám až tě budu objímat,

   víc ti nemůžu dát...

 

 

MYS HORN  - P.Ž. LOHONKA – JARDA MATĚJŮ

 

       

1. Až ti svíčka v srdci dohoří,

   odpluješ mi ve snu na mys Horn,

   hlavu schovám na tvém pohoří

   a zavolá mě z dálky zvon.

  

R: Re se mi stýská doma pod velkou strání,

   kradu květinám pel a stírám vrásky na rukou,

   že se mi stýská, nejsi pohříchu k mání,

   zase obeplouvám jak trosečník tvůj mys Horn.

 

2. Až ti víčka spadnou do noci,

   zastaví se na tvém těle čas,

   nebude nám dvěma pomoci,

   ve vlnách se utopíme zas.

R:

3. Pak se ráno s někým probudíš

   a nebude to právě on,

   jako střela z lásky odletíš

   ke mně do přístavu na mys Horn.

R:

 

 

 

RÁNO BYLO STEJNÝ – PAVEL ŽALMAN LOHONKA

 

Stál na zastávce s vypůjčenou kytarou,

v druhý ruce holku,to zavazadlo svý.

A tý holce v sáčku řek:Dobrýtro miláčku,

Podívej se do dáli,

uvidíš dvě smutný koleje - na silnici

 

R:Ráno bylo stejný,nesváteční,

  na tvářích počasí proměnlivý.

  Rádio hlásilo,na blatech svítá,

  každej byl tak trochu sám, hm...

 

2.Ráno bylo stejný,stejný pivo stejný blues,

ospalý a nudný,byli po flámu,

kouřili partyzánku,dým foukali do vánku,

dívali se do dáli,

viděli dvě smutný koleje na silnici

R:

3

Holka zvedej kotvy,nikdo už nás nebere,

pojedeme po svejch do podnájmu žít.

Koupíme na splátky jízdenku tam a zpátky,

až omrzí nás dálky,

budem jak dvě smutný koleje na silnici.

R:

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář