Jdi na obsah Jdi na menu
 


List 8

16. 6. 2014

ATLANTÝDA  -  MIRO ŽBIRKA

 

 

1. Zem pradávnych sĺnk v chladnom tieni tajomstiev,

   na mapách jej dávno niet,

   zem pradávnych sĺnk, nepoznáš jej žalospev,

   more nevydá viac ten svet.

 

2. Pod hladinou spí kameň s tvárou naveky

   v něhybnom tieni rias

   a milenci sú si v tej hĺbke ďaleký,

   s rukou sa míňa vlas.

 

 

   

 

 

R: Len more cez brány čias ženie na brehy stĺpy vĺn,

   more cez brány čias von vynáša stĺpy vĺn.

 

 

3. Zem stratených sĺnk, v oknách blúdia oči rýb,

   tam hlboko niet kam ujsť,

   zem stratených sĺnk, v oknách blúdia oči rýb,

   hladajú klúč od úst.

 

 

4. Pod hladinou spí kameň, tvár a testament

   v nehybnom tieni rias,

   čas zostal tu stáť, očami hviezd sa díva kvet,

   v tej hĺbke je niečo z nás.

R:

5. Zem pradávnych sĺnk v chladnom tieni tajomstiev

   na mapách jej dávno niet

   Zem pradávnych sĺnk nepoznáš jej žalospev

   more nevydá viac ten svet

 

6. Pod hladinou spí kameň s tvárou naveky

   v něhybnom tieni rias

   a milenci sú si v tej hĺbke ďaleký

   s rukou sa míňa vlas

R:

7. Nepovie nám však viac kde mŕtvi v ňom bývajú

   nepovie nám však viac čo mestá v ňom skrývajú

   nepovie nám však viac čo mestá v ňom skrývajú

 

 

 

  

 

VYPLOUVÁM    Petr  Kůs - Nejhezčí  text:

1.

     Vyplouvám zpátky návrat není

Den co se mi do tmy mění,

Na sví sbohem síly posbírám

Pro pár přátel, kteří za mou lodí, kytku hodí

Až jí vlny strhnou k hlubinám.

2..

     Jednou vím že mě ten den čeká,

     Den co mě ze sna leká

     Otázkou co příjde právě tam

     S těží můžem říct, je tam ráj ,či vůbec nic,

     K těm druhým břehům stejně smířen vyplouvám.

 

 

 

 Snům závidím - Vabank Unit / Tim O'Brien 

   

1. Díky, lásko má, jsi tak báječná,

   když tě líbám, pes u nohou tvých,

   kdekdo říkává, kdo tě málo zná,

   Ať si pozor dám, že je milovat hřích.

2. Život můj byl jenom prázdnej cíl

   a já přání mám: všechno zapomenout,

   chtěl bych sen mít a o tobě snít,

   chtěl bych věčně spát a už neprocitnout.

R: Snům závidím, že smějí lidem lhát,

   skálou být, svou bolest nedat znát,

   snům závidím, letí nad ránem dál,

   nám zbyl jen pláč pro planej ideál.

3. Z tvých úsměvů jsem jak v ráji snů,

   pár křídel mám, letím zamilován

   a s přísahou, co mám na rtech svých,

   větru zpívám, v srdci kladivo mám.

R:

4. Já se vždycky bál, že tě nepotkám,

   že se zmýlím, že tě neoslovím,

   dneska tisíckrát řeknu 'mám tě rád',

   proč to bývá, na to neodpovím.

 

 

 

 

 

LOĎ PLNÁ TOUHY  -Vojta Zícha

1.

 

 

     Jak sluncem bílý šmouhy ,

 

 

     jsem se svým smutkem sám

     Lodí plnou touhy odplouváš bůhví kam

     Za záclonou svítá, já koukám na tvůj stín

     Marně  dveře hlídám, vím, že mi zmizíš s ním

R.

     Chtěl bych ti teď zpívat a trochu přitom lhát

     Chtěl bych tě teď líbat, chtěl bych s tebou spát

3.

     Po nocích venku bloumám, s tmou se objímám

     Když hvězdy ráno blednou, sám nevím kudy kam

     Očím věřit zkouším rtů se dotýkám

     Lodí plnou touhy mi zmizíš do ticha

R.

4.

     Sny mívaj tisíc vůní jak první taneční

     Tmavou lesní tůní zdálky tvůj smích zní

     Jak sluncem bílý šmouhy jsem se svým smutkem sám

     Lodí plnou touhy odplouváš bůhví kam

R:

 

 

 

 

 

Hrášek - (J. Nedvěd)

 

1. Jak v mořích slunce s tmou se ztrácí

   a pokřik racků šel už spát,

   tak utekla nám láska, jó, to se stává,

   a najednou tě holka nemám rád.

 

2. Mám dost už těch tvejch věčnejch nářků

   a prožárlenejch hloupejch scén,

   tak někdy zase brnkni, jó, to se stává,

   prostě táhne mě to z kruhu ven.

 

Ref: Já půjdu až tam na místa, kde už to znám

    pár stromů, ohniště a tunel a trať,

 

 

    a kašlu na celej svět,

    v něm v tobě  zas jsem se splet

    a po stý řeknu sobě: „hloupneš, tak plať.“

 

3. Jak naboptnalý klíčky hrášku

   byly cíle tvý a já chtěl víc,

   já předělat chtěl svět, jó to se stává,

   kolik bylo nás a stále nic.

 

4. Tak pozdravuj ty svoje šminky, lásko

   a do zrcadla zkoušej řvát,

   jó utekla nám láska, jó to se stává,

   a najednou tě holka nemám rád.

 

Ref:

 

 

 

 

 

Generační  - Brontosauři 

1. Šel průzračnou nocí a táhl z něj rum,
   tak pět křížků moudrosti měl,
   Někde se rozdat chtěl,
   když opustil ves a poslední dům,
   tak oheň v dálce uviděl, a tam se rozdat šel.
        
R: Jste proradná banda bláznivejch lidí,
   na který my se dřem,
   člověk se za vás červená, stydí a diví, co nosí den.
 

 

2. Tam uprostřed trampů byl i jeho kluk

   a ten se pomalu zved’: táto, prosím tě, mlč,
   když dostal facku, tak neřek’ ani muk,
   jen olíz’ rozbitej ret: táto, prosím tě, mlč.
 

 

R: Kdo z nás je proradná banda bláznivejch lidí

   a kdo se na nás dře,kdopak se za nás červená, stydí
   a diví, co nosí den?
3. – 1. 
 

Igelit – Brontosauři                             

1. Ukrytý v stínu lesa,  igelit,
     to kdyby přišel k ránu déšť.
     Pod hlavou, boty, nůž,
     tátovou bundu šitou z  maskáčů.
     K ránu se mlhy zvednoua ptáci volaj
     Hele, lidi svítá, pak větvičky si nalámou
     na oheň aby uvařili čaj 
  R: A všichni se znaj, znaj, znaj
     a blázněj a zpívaj, a po cestách dál,
     dál, dál hledaj normální svět.  
2.   Ukrytý v stínu lesa k večeru
     znavený nohy skládaj, kytara zpívá o tom,
     jak dřív bylo líp, ten, kdo neví, nepochopí,
     nepromíjí čas nic, všechno vrátí, ta chvilka,
     co máš na život ti uplyne
     jako od ohýnků dým. ® 

 

R:   Ukrytý v stínu lesa igelit,

     to kdyby přišel k ránu déšť.
        

 

 

 

Ješitnej chlap -Brontosauři

   Zapomeň, lásko, na to, že já
   sem jenom ješitnej chlap,
   že věčnej strach, abys byla jen má
   dělá ze mě horšího snad.
Ref.Jsi milá tak, že jako mrak jsou chvíle, kdy jsem sám,
  kdy necítím tvůj dech na ústech svých,
  jsi hezká tak, že jako mrak jsou tváře těch, co znám
  a pokřik vran je každej jinej smích.
2.Snad ďábel sám mi napovídá,
  když pláčeš kvůli mně,
  jsem trdlo, který zapomíná,
  jak málo lidí jako ty je.
R:
3.  
  Každej den, i když mračím se snad,
  provázíš můj každičkej krok,
  v myšlenkách, slovech, pořád jen dál
  ozývá se: lásko, vždyť já jsem cvok.
  R:

 

 

 

 

 

Pletenka -Brontosauři 

  Vlak něco  písknul,  byl poslední  v řádů
  ztýska  se mu, lásko  má.
  Stožáry svítí, noc jistí si vládu,
  hvězdám asi něco se zdá.
R:Do náručí  prázdno  mi vklouzlo,
  jó, chybíš  mi, jsi můj můj  zvyk.
  Ticho vlaky jen krájí, kostel bimbimbambam,
  jó, chybíš mi, má lásko, má.
  
  Hedvábku krásny, můj úryvku z básní,
  co o tobě jsem písničkám psal
  Bělásku z louky, má pletenko z mouky,
  semletých mých myšlenek pár.
  
  Mý sluníčko z louží, má tmo co tu krouží,
  můj varhánku, můj vlásku co spad.
  Spěchej můj plůdku, je čas vinobraní,
  usínam už, půjdem spát.        

  

 

Kytka - Nedvědi /Brontosauři

1. Otvírám lásku na stránce "rád",

   přišel jsem, milá má, něco ti dát,
   zeptat se, co děláš a jakej byl den,
   pohladit tvář, tu kytku si vem.
R: Ty jsi tak jiná, tak jiná, kdo ví,
   jestli má touha tě neporaní,
   ty jsi tak jiná, pojď, ruku mi dej,
   s tebou je celej svět jak vyměněnej. 

 

2. Sedíme tu spolu a slova si jdou,

   propletený prsty leží na kolenou,
   oči jako čert a malinkej nos,
   ze všech je nejhezčí, tiše, už dost. 

 

R:

  

PÍSNIČKA NA DOBROU NOC - BRONTOSAUŘI       

1. Když zavíráš oči, má lásko, víš,

   tuhle chvíli mám strašně rád,

   když spánek ti stoupá až k víčkům,

   na ruku mou ještě chceš svoji dát.

R: Pak už touláš se, touláš v představách snů,

   a snad možná v nich žiju i já,

   někde před vaším domem či u řeky snad

   mě vidíš s kytarou stát.

 

 

2. Když zavíráš oči, má lásko, víš,

   tuhle chvíli mám strašně rád,

   když zhasnem a oknem k nám proklouzne noc,

   s mými vlasy si chvilku chceš hrát.

R:

3. Když zavíráš oči, má lásko, víš,

   tuhle chvíli mám strašně rád,

   když poslední pusou mi dobrou noc dáš,

   noční ticho nám začíná hrát.

R:

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář