Jdi na obsah Jdi na menu
 


List 1

16. 6. 2014

VTEŘINY  - PERT KŮS

1.Věky věků už se koulí, tenhle náš lidskej svět

  Každém na něm dojde k cíli, pak už není cesty zpět

  Věčnej proud řeky času, mávne jen oponou

  Tolik přátel ztrácím každou vteřinou.

 

2.Někde v koutě duše tíží,

  co jsem říct mockrát chtěl.

  Že sem víc měl tě líbat, že jsem víc hladit měl

  Louku tvých plavých vlasů, dětskou tvář nevinnou

  Tolik času ztrácím každou vteřinou

R:

  Neskrývej svoji tvář, proud slzy štěstí není pláč

  Svět se točí a čas je pán

  Ještě tolik vteřin zbylo nám.

3.Už se brouzdám řekou času, už mě hladí její proud

  Všechno stojí zas tu krásu tenhle svět obejmout

  Obraz tvůj mizí v mracích v dlaních  mám ruku tvou

  Kolik dechu ztrácím každou vteřinou

R:   

       

Z LÁSKY JEN DÝM – PETR KŮS

R: Z lásky jen dým zůstal nám
   dál k novým dnům půjdu už sám
   Snít jen jak dřív, s ní jsem stál
   z lásky ten dým už vítr si vzal
1. Snad mraků jen pouhej cár
   nad strání zřím dvou srdcí tvar
   To plamínek zhas a stoupá dým
   nad údolím poutá se s ním
R: Z lásky jen dým zůstal nám
   dál k novým dnům půjdu už sám
   Snít jen jak dřív, s ní jsem stál
   z lásky ten dým už vítr si vzal
2. Vzít do dlaní ten proužek snů
   snů pouhých jen, vzpomínek dnů
   Lehký jak dech z růží trůn
   dát z dlaní pít prahnoucím rtům

R:

 

NÁVRAT   - SEM TAM – JARDA MATĚJŮ

   

1. Rád chci jít i tmou,

   zlý mraky může vítr hnát,

   jenom tu svíci maličkou,

   nech ji dál za svým oknem plát.

 

R: Podzimní déšť zem smáčí stále hloub,

   k ránu stopy uplavou,

   lidé jen chvíli pláčí, dále jdou

   a paměť mají děravou.

 

2. Prám je život náš,kluzký a vratký, lásko má,

   v bouři plují snáz  ti, kteří spojí prámy dva.

 

R: Podzimní déšť zem smáčí stále hloub,

   až k ránu stopy uplavou,

   uplavou přes bodláčí, řeky proud

   schová je pod svou hladinou.

 

*: Dál cestu znám, proč mám v botách divný závaží,

   zbývá mi jen tvých slůvek pár, loňský nádraží.

 

3. V tváři smutek máš,

   zůstáváš stejný, já to vím,

   dál se větru ptáš

   a mlčení ti odpoví.

R: Ke slunci dlaň svou vztáhni, vidíš ji,

   a ráno voní nadějí,

   zítřek je málo známý, nech jej být,

   v bouři se můžeš u mě skrýt.

4.=1.

R: Svět víc nám zkrásní vzpomínkou,

   návrat je nocí k ránu plout,

   láska má cenu zvláštní, napsanou

   na bílém lístku ze stran dvou.

 

 

Tisíc hvězd  -Sem Tam 

R:   Nad hlavou tisíc hvězd, tisíc hvězd prohlížím

     Některá spadne snad na dům můj

     Stříbrnou noční pláň chtěl bych dát na tvou tvář

     Nad hlavou tisíc hvězd je můj snář (poznávám)

 1.  Dlouhý znám čekání na ranní svítání

    Večer sám pod nebem zůstávám

    Bledý slunce jde spát a ty chvíle mám

    rád, nad hlavou tisíc hvězd je můj snář

R:

2.   Dřív něž sám půjdu spát Měl bych sví sbohem dát,

     lidem všem co jsem měl tolik rád

     naposled zvedám číš, teď už mám k slunci blíž,

     nad hlavou tisíc hvězd poznávám

R:

 

BODLÁKY VE VLASECH – NEZMAŘI – MIKY RIVOLA 

    

1. Do vlasů bláznivej kluk mi bodláky dával,

   za tuhle kytku pak všechno chtěl mít,

   svatební menuet mi na stýblo hrával,

   že prej se musíme vzít.

 

2. Zelený, voňavý, dva prstýnky z trávy,

   copak si holka víc může tak přát,

   doznívá menuet, čím dál míň mě baví

   na tichou poštu si hrát.

 

R: Bez bolesti divný trápení, suchej pramen těžko

   pít,

   zbytečně slova do kamení sít,

   na košili našich zvyků vlajou nitě od knoflíků,

   jeden je Muset a druhej je Chtít.

  

3. Do vlasů bláznivej kluk ti bodláky dával,

   za tuhle kytku pak všechno chtěl mít,

   svatební menuet ti na stýblo hrával:

   my dva se musíme vzít.

 

4. Zelený voňavý dva prstýnky z trávy

   nejsem si jistej, že víc umím dát,

   vracím se zkroušenej, ale dobrý mám zprávy

   o tom že dál tě mám rád.

  

5. Zelený, voňavý, dva prstýnky z trávy,

   copak si my dva víc můžeme přát,

   dál nám zní menuet a tím míň nás baví

   na tichou poštu si hrát.

  

*: Zelený, voňavý ...

   Prstýnky voňavý ...

   Z trávy zelený ...

 

 

VZPOMÍNÁM  - Podjezd

1.Ráda vzpomínám na léto s tátou,

  bylo mi šest, vzduch voněl mátou

  Promítám si ty krásné chvíle ,

  dva kornouty vanilkové  tmavé brýle

  Za záclonou se z okna dívám v očích lesk marně slzy skrývám  – vzpomínám

 

2.Ráda vzpomínám na první džíny,

  první  cigaretu v kapse na první stíny

  Třináct pryč a první lásky,

  za ruku se spolužákem no prostě sázka

  Za záclonou se z okna dívám, 

  v očích lesk marně slzy skrývám – vzpomínám

R: 

  Mám se bát když vím, že na mně na ulici lampa svítí

  Nechci růže krást, prosím namaluj mi polní kvítí,

3. Ráda vzpomínám na tvou vůni ,

   půlnoční koupání v lesní tůni

        Krupobití,  srub naše spása,  

   v osmnácti poprvé , no ale krása

   Za záclonou ......

 R:  Mám se bát když vím …………..

 4. Rada vzpomínám na své písně ,

    které pomáhají zahnat znovu každou tíseň

    A tak připíjím dobrým pitím, lidem všem co mě

    postavili k žití

    Za záclonou ......

 

NEUHÁDNEŠ  - MIKY RIVOLA

                                      

1. Neuhádneš, holka, kde se ti chlap ve snu toulá,

   mapy v očích spánkem přikrejvá,

   jenom on to ví, ptej se, nepoví,

   vedle tebe v noci nebejvá.

 

2. Neuhádneš, holka, odkud se před ránem vrací,

   zbytečný je všechno pátrání,

   marně se ho ptáš, málo, málo znáš

   cesty, který končí svítáním.

 

R: Každej dnešní den míval svý včera,

   voda stojatá bejvala proud,

   há-dej, há-dej, kam může tenhle chlap

   bez tebe každou noc plout.

 

3. Neuhádneš, samá voda, dej se poddat,

   zbytečně a marně voláš "stůj!",

 

   |: málo o něm víš, zatímco ty spí-íš,

     od večera  k ránu není tvůj. : |

 

 

 

JEJÍ TVÁŘ – POUTNÍCI  - HRÁZ

  1. Kdypak spatřím tvou tvář moje milá

     Proč musím být nyní tak sám

     Ve hvězdách ses mi asi skryla

     Tvoje srdce však doufám ještě mám

 

R.Ja věřím že láska naše trvá

  Přes dálku kterou bych musel k tobě jít

  Zde marné jsou prosby a prázdná slova

    vrátíš se bude mi líp – tebe si nenechám vzít

 

  1.  Měsíc vyšel nad pláň širou moje milá

      V jeho paprscích vidím Tě jen

      V tom světle je obrovský síla

      Chci  tě mít – mě nestačí jen sen

R:    Já věřím , že láska naše trvá ………

 

PÍSEK  - LUBOŠ HRDLIČKA  - NEZMAŘI

   

1. Jako písek přesíváš mě mezi prsty,

   stejně ti dlaně prázdný zůstanou,

   [: ani vodu nepřeliješ sítem,

   někdy je strašně málo chtít,

   já nejsem z těch, co po těžký ráně nevstanou. :]

2. Pevnou vůlí taky příliš neoplýváš,

   zdá se, že nemíníš mě vážně brát.

   [: kolik času nám to ještě schází,

      nebo je všechen dávno pryč,

   a za čím se to vlastně máme stále hnát? :]

3. Jako kámen najednou mi v cestě stojíš,

   vím, že se leccos těžko obchází,

   [: radši zkusím někde jiný příběh,

   který bude lepší konec mít,

   ale už teď ti můžu říct, že mi nescházíš. :]

4. Jako písek přesíváš mě mezi prsty,

   stejně ti dlaně prázdný zůstanou,

   ani vodu nepřeliješ sítem,

   někdy je strašně málo chtít,

   já nejsem z těch co po těžký ráně nevstanou ...

 

 

CHVÍLE KDY JSEM BYL S NÍ – K. KRISTOFERSON - POŠTULKA

 

Čekám na svůj náklaďák,co mě vezme dál

jedu dál i když už nemám s kým

Na cestách kde v dešti sní tolikrát jsem stál

každý kámen zblízka prohlížím

 

Tady nás vzal dýzlák s uhlím

a já se svou harmonikou doprovázel její tiché blues

Všechny písně co šofér znal,za to že nás vzal,jsme hráli dál

nás potom vzal zas jiný vůz

 

 

R: Všude kam se podívám tam slyším její blues

   každé město jinou písní zní

   Na každém tom náměstí snad ze mě zůstal kus

   Vzpomínám si na každý z těch dní

   Vzpomínám na chvíle kdy jsem byl s ní

 

Každou noc mě hřála dechem svým, ať byl mráz či sníh

znala mé sny i má tajemství

Vyměním dny zítřejší za jeden včerejší

za jediný z těch kdy byl jsem s ní

 

Tady někde blízko musí být jedno náměstí

kde mi řekla "Domu otáčím"

A já doufám že našla tam své štěstí v neštěstí

sám pak zase šlapu bodláčím

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA