List 1
VTEŘINY - PERT KŮS
1.Věky věků už se koulí, tenhle náš lidskej svět
Každém na něm dojde k cíli, pak už není cesty zpět
Věčnej proud řeky času, mávne jen oponou
Tolik přátel ztrácím každou vteřinou.
2.Někde v koutě duše tíží,
co jsem říct mockrát chtěl.
Že sem víc měl tě líbat, že jsem víc hladit měl
Louku tvých plavých vlasů, dětskou tvář nevinnou
Tolik času ztrácím každou vteřinou
R:
Neskrývej svoji tvář, proud slzy štěstí není pláč
Svět se točí a čas je pán
Ještě tolik vteřin zbylo nám.
3.Už se brouzdám řekou času, už mě hladí její proud
Všechno stojí zas tu krásu tenhle svět obejmout
Obraz tvůj mizí v mracích v dlaních mám ruku tvou
Kolik dechu ztrácím každou vteřinou
R:
Z LÁSKY JEN DÝM – PETR KŮS
R: Z lásky jen dým zůstal nám
dál k novým dnům půjdu už sám
Snít jen jak dřív, s ní jsem stál
z lásky ten dým už vítr si vzal
1. Snad mraků jen pouhej cár
nad strání zřím dvou srdcí tvar
To plamínek zhas a stoupá dým
nad údolím poutá se s ním
R: Z lásky jen dým zůstal nám
dál k novým dnům půjdu už sám
Snít jen jak dřív, s ní jsem stál
z lásky ten dým už vítr si vzal
2. Vzít do dlaní ten proužek snů
snů pouhých jen, vzpomínek dnů
Lehký jak dech z růží trůn
dát z dlaní pít prahnoucím rtům
R:
NÁVRAT - SEM TAM – JARDA MATĚJŮ
1. Rád chci jít i tmou,
zlý mraky může vítr hnát,
jenom tu svíci maličkou,
nech ji dál za svým oknem plát.
R: Podzimní déšť zem smáčí stále hloub,
k ránu stopy uplavou,
lidé jen chvíli pláčí, dále jdou
a paměť mají děravou.
2. Prám je život náš,kluzký a vratký, lásko má,
v bouři plují snáz ti, kteří spojí prámy dva.
R: Podzimní déšť zem smáčí stále hloub,
až k ránu stopy uplavou,
uplavou přes bodláčí, řeky proud
schová je pod svou hladinou.
*: Dál cestu znám, proč mám v botách divný závaží,
3. V tváři smutek máš,
zůstáváš stejný, já to vím,
dál se větru ptáš
a mlčení ti odpoví.
R: Ke slunci dlaň svou vztáhni, vidíš ji,
a ráno voní nadějí,
zítřek je málo známý, nech jej být,
v bouři se můžeš u mě skrýt.
R: Svět víc nám zkrásní vzpomínkou,
návrat je nocí k ránu plout,
láska má cenu zvláštní, napsanou
na bílém lístku ze stran dvou.
Tisíc hvězd -Sem Tam
R: Nad hlavou tisíc hvězd, tisíc hvězd prohlížím
Některá spadne snad na dům můj
Stříbrnou noční pláň chtěl bych dát na tvou tvář
Nad hlavou tisíc hvězd je můj snář (poznávám)
Večer sám pod nebem zůstávám
Bledý slunce jde spát a ty chvíle mám
rád, nad hlavou tisíc hvězd je můj snář
R:
2. Dřív něž sám půjdu spát Měl bych sví sbohem dát,
lidem všem co jsem měl tolik rád
naposled zvedám číš, teď už mám k slunci blíž,
nad hlavou tisíc hvězd poznávám
R:
BODLÁKY VE VLASECH – NEZMAŘI – MIKY RIVOLA
1. Do vlasů bláznivej kluk mi bodláky dával,
za tuhle kytku pak všechno chtěl mít,
svatební menuet mi na stýblo hrával,
že prej se musíme vzít.
2. Zelený, voňavý, dva prstýnky z trávy,
copak si holka víc může tak přát,
doznívá menuet, čím dál míň mě baví
na tichou poštu si hrát.
R: Bez bolesti divný trápení, suchej pramen těžko
pít,
zbytečně slova do kamení sít,
na košili našich zvyků vlajou nitě od knoflíků,
jeden je Muset a druhej je Chtít.
3. Do vlasů bláznivej kluk ti bodláky dával,
za tuhle kytku pak všechno chtěl mít,
svatební menuet ti na stýblo hrával:
my dva se musíme vzít.
4. Zelený voňavý dva prstýnky z trávy
nejsem si jistej, že víc umím dát,
vracím se zkroušenej, ale dobrý mám zprávy
o tom že dál tě mám rád.
5. Zelený, voňavý, dva prstýnky z trávy,
copak si my dva víc můžeme přát,
dál nám zní menuet a tím míň nás baví
na tichou poštu si hrát.
*: Zelený, voňavý ...
Prstýnky voňavý ...
Z trávy zelený ...
VZPOMÍNÁM - Podjezd
1.Ráda vzpomínám na léto s tátou,
bylo mi šest, vzduch voněl mátou
Promítám si ty krásné chvíle ,
dva kornouty vanilkové tmavé brýle
Za záclonou se z okna dívám v očích lesk marně slzy skrývám – vzpomínám
2.Ráda vzpomínám na první džíny,
první cigaretu v kapse na první stíny
Třináct pryč a první láska,
za ruku se spolužákem no prostě sázka
Za záclonou se z okna dívám,
v očích lesk marně slzy skrývám – vzpomínám
Mám se bát když vím, že na mně na ulici lampa svítí
Nechci růže krást, prosím namaluj mi polní kvítí,
půlnoční koupání v lesní tůni
Krupobití, srub naše spása,
v osmnácti poprvé , no ale krása
Za záclonou ......
které pomáhají zahnat znovu každou tíseň
A tak připíjím dobrým pitím, lidem všem co mě
postavili k žití
Za záclonou ......
NEUHÁDNEŠ - MIKY RIVOLA
1. Neuhádneš, holka, kde se ti chlap ve snu toulá,
mapy v očích spánkem přikrejvá,
jenom on to ví, ptej se, nepoví,
vedle tebe v noci nebejvá.
2. Neuhádneš, holka, odkud se před ránem vrací,
zbytečný je všechno pátrání,
marně se ho ptáš, málo, málo znáš
cesty, který končí svítáním.
R: Každej dnešní den míval svý včera,
voda stojatá bejvala proud,
há-dej, há-dej, kam může tenhle chlap
bez tebe každou noc plout.
3. Neuhádneš, samá voda, dej se poddat,
zbytečně a marně voláš "stůj!",
|: málo o něm víš, zatímco ty spí-íš,
od večera k ránu není tvůj. : |
JEJÍ TVÁŘ – Tony Rice - HRÁZ
- Kdypak spatřím tvou tvář moje milá
Proč musím být nyní tak sám
Ve hvězdách ses mi asi skryla
Tvoje srdce však doufám ještě mám
R.Ja věřím že láska naše trvá
Přes dálku kterou bych musel k tobě jít
Zde marné jsou prosby a prázdná slova
Až vrátíš se bude mi líp – tebe si nenechám vzít
- Měsíc vyšel nad pláň širou moje milá
V jeho paprscích vidím Tě jen
V tom světle je obrovský síla
Chci tě mít – mě nestačí jen sen
R: Já věřím , že láska naše trvá ………
PÍSEK - LUBOŠ HRDLIČKA - NEZMAŘI
1. Jako písek přesíváš mě mezi prsty,
stejně ti dlaně prázdný zůstanou,
[: ani vodu nepřeliješ sítem,
někdy je strašně málo chtít,
já nejsem z těch, co po těžký ráně nevstanou. :]
2. Pevnou vůlí taky příliš neoplýváš,
zdá se, že nemíníš mě vážně brát.
[: kolik času nám to ještě schází,
nebo je všechen dávno pryč,
a za čím se to vlastně máme stále hnát? :]
3. Jako kámen najednou mi v cestě stojíš,
vím, že se leccos těžko obchází,
[: radši zkusím někde jiný příběh,
který bude lepší konec mít,
ale už teď ti můžu říct, že mi nescházíš. :]
4. Jako písek přesíváš mě mezi prsty,
stejně ti dlaně prázdný zůstanou,
ani vodu nepřeliješ sítem,
někdy je strašně málo chtít,
já nejsem z těch co po těžký ráně nevstanou ...
CHVÍLE KDY JSEM BYL S NÍ – K. KRISTOFERSON - POŠTULKA
Čekám na svůj náklaďák,co mě vezme dál
jedu dál i když už nemám s kým
Na cestách kde v dešti sní tolikrát jsem stál
každý kámen zblízka prohlížím
Tady nás vzal dýzlák s uhlím
a já se svou harmonikou doprovázel její tiché blues
Všechny písně co šofér znal,za to že nás vzal,jsme hráli dál
nás potom vzal zas jiný vůz
R: Všude kam se podívám tam slyším její blues
každé město jinou písní zní
Na každém tom náměstí snad ze mě zůstal kus
Vzpomínám si na každý z těch dní
Vzpomínám na chvíle kdy jsem byl s ní
Každou noc mě hřála dechem svým, ať byl mráz či sníh
znala mé sny i má tajemství
Vyměním dny zítřejší za jeden včerejší
za jediný z těch kdy byl jsem s ní
Tady někde blízko musí být jedno náměstí
kde mi řekla "Domu otáčím"
A já doufám že našla tam své štěstí v neštěstí
sám pak zase šlapu bodláčím