Jdi na obsah Jdi na menu
 


List 2

16. 6. 2014

LÁSKO MĚ UBÝVÁ SIL  - PAVEL BOBEK

 

     

1. Já sám pozdě večer jsem do sálu vešel,

   sedl za stůl a uslyšel smích,

   krásná se zdála a na mne se smála,

   já se zeptal, jak říkat jí smím,

   jestli chceš, tak mi tykej a jak chceš mi říkej,

   máš-li touhu, tak líbat mě smíš,

   a bílá jak svíce už neřekla více,

   já se díval, jak sedá si blíž.

 

2. Pak jsem ho spatřil, on k silákům patřil,

   a vzápětí zamířil k nám,

   já cítil, jak blednu a dech můj se krátí,

   já malý byl a byl jsem sám,

   to, co potom se stalo, mě úplně vzalo,

   měl začít a právě mě zbít,

   však zničil mé plány, řek' namísto rány

   slov pár, dodnes slyším je znít.

 

 

   

 

R: Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil,

   já říkal si dávno, že bídným jsem byl,

   já cítil se králem, teď chudák jsem málem

   a v mlhách se ztrácí můj cíl,"

   řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil."

 

3. Dál vím, že zmizel jak spadané listí,

   ale jeho stín nezmizel s ním,

   my dál tu hru hráli a ve dveřích stáli,

   i tam s námi stál ten stín,

   byla krásná jak nebe, já slyšel sám sebe,

   jak si říkám, že nepůjdu dál,

   teď nevím nic o ní, jen hlavou se honí

   těch slov pár a stín, co tam stál.

R:

 

.

 

 

 

 

Neopouštěj rám  - Karel Plíhal
1. Neopouštěj rám, ani zasněnými pohledy, 
   pořežeš se o ledy a dolámeš se o svůj vlastní stín. 
2. Neopouštěj rám, ani kvůli svému malíři, 
   bláznivému rytíři, co namíchal tě z příliš lehkých vín. 
R: Operační sál, všude kolem jsou stopy ticha, 
   zbytky pláten, oknem proudí den. 
   Jsi poslední v mém pokoji, 
   co čeká, až ji někdo pustí ven. 
3. Neopouštěj rám, jinej ti už nesedí 
   a venku bude náledí a slunko ještě nezačalo hřát. 
4. Neopouštěj rám, já nechci si hrát na světce, 
   co nedokáže bez štětce prožít aspoň jeden krásnej pád. 
R: Operační sál, všude kolem jsou stopy ticha, 
   vždyť barvy sotva začly schnout 
   a já se sotva stačil zout 
    z okovanejch stokilovejch bot. 
    Cigaretou děláš kroužky, 
   asi tak ty další zkoušky z not. 
5.=1  Pohádka (Ommadown) - Karel Plíhal / Mike Oldfield

Rec: Takhle nějak to bylo:

     jedlo se, zpívalo, pilo,

     princezna zářila štěstím

     v hotelu nad náměstím, drak hlídal u dveří sálu,

     na krku pletenou šálu, Dědové Vševědi okolo  

     Popelky žvatlavě slibují šaty a kabelky,

     každý si odnáší kousíček úsměvu,

     dešťový mraky se chystaly ke zpěvu,

     hosté se sjíždějí k veliké veselce,

     paprsky luceren metají kozelce

     a stíny ořechů orvaných dohola

     pletou se latícím kočárům pod kola,

     šmudla si přivezl v odřeným wartburgu

     kámošku z dětství, prej nějakou Sněhurku,

     vrátný se zohýbá pro tučné spropitné

     a kdo mu proklouzne, tak toho nechytne,

     kouzelník za dvacku vykouzlí pět bonů

     a vítr na věži opřel se do zvonů.

     Princové, Honzové, macechy, sudičky,

     chopí se poháru, nože a vidličky.

     "Na zdraví nevěsty, na zdraví ženicha!",

     dvě sousta do kapsy a jednou do břicha,

     náhle se za oknem objevil skřítek,

     rozhrnul oponu z máminejch kytek,

     pěkně se usmál a pěkně se podíval

     a pak mi po očku do ucha zazpíval:

  

R: Dej mi ruku svou, studenou od okenních skel,

   všichni tě mezi sebe zvou

   a já jsem tu proto, abys šel.

 

Rec: Na plný obrátky letíme světem,

     všechny ty pohádky patřily dětem,

     dneska už se neplatí buchtama za skutky,

     sudičky sesmolí kádrový posudky,

     obložen prošlými dlužními úpisy,

     koukám se z okna a vzpomínám na kdysi,

     jak se mi za oknem objevil skřítek,

     rozhrnul oponu z máminejch kytek,

     pěkně se usmál a pěkně se podíval

     a pak mi po očku do ucha zazpíval:

 

R: 2x

 

 

  

 

 

TAJNÝ PŘÁNÍ  - M. LIECHT - COP

 

 

    

 

1. Sedívám tak s kytarou, je nad ránem

   a každej šel už spát,

   kolem sebe příběhy a tváře lidí,

   který bych měl znát.

   Každej z nich má svý a já si malej kousek

   jen pro sebe vzal,

   kolem jen ty pravý, co jsem s nima

   za ty dlouhý roky hrál.

 

2. Ten jeden mířil k oblakům

   a druhej pro svou skromnost nešel dál

   a ten co znal jen problémy a další,

   co se pořád všemu smál.

   Jsou ve mě, jejich domovem je jiný

   město nebo jinej stát.

   A třeba druhá strana světa,

   jistý je, že mám je pořád rád.

 

R: Tak mám velký přání a čas nezabrání

   mít tu jak dřív tváře důvěrně známý.

   To jsou tajný touhy a roky tak dlouhý,

   ten obraz mám před sebou, velkou sílu mi dává..

 

 

 

 

  

Děláme co můžem - M.Tučný /J.Dospěl /M.Prostějovský

1. Jdem světa kraj a zejtra třeba zpátky
   sem a tam, všechny cesty jsou nám krátký,
   i když plný překvapení jsou a nesnází.
   Jó, přijde den, kdy vyletěl bych z kůže,
   však pocit mám, že děláme, co můžem,
   když naše fidli fidli nás provází.
R. Máme prej zdravý ruce, ale obě pouze levý,
   práce nám překáží. Věř, ten, kdo ty fámy o nás šíří, neví, 
   nám že jen křivdí touhle lží.
   Já nechtěl mít nikdy přeplněný sýpky,
   mým pokladem jsou tyhle starý skřipky,
   nám vlastně na tom světě nic neschází.
2. Jó, třeba hned od pondělí k pátku
   rád dívkám hrál bych s chutí na památku,
   pak ještě kytici jim dám do vázy.
   Jen začnou hrát, tak vonět začnou růže,
   já pocit mám, že děláme, co můžem,
   když naše fidli, fidli nás provází.
R. Máme prej zdravý ruce, ....
 

Mamá  - Cop /Ed Bruce /Patsy Bruce

R: Mamá, když kluk tvůj ti říká, že musí být cowboy,
   s kytarou sedá na dřevěnej schod,
   kam pláchnul by, kouká a nevidí plot,
   mamá, když kluk tvůj ti říká, že musí být cowboy,
   ráno pak dveře jsou dokořán,
   je jasný, že prázdnej je krám.
1. Cesty jsou dlouhý a některý nevedou spíš
   tam, kam každá máma si chce vždycky přát, už to 
   víš, a některej kluk holt tý mámě svý ponejvíc
   sem-tam nadělá kříž,
   když chtěl by už zmizet a mít náklaďák
   a s pedálem plynu se prát.
R:
2. Bůh ví, jak kalendář spočítá jednou si den,
   kdy přihrčí náklaďák a zastaví před domem,
   možná, že zůstane, možná, že nedá mu klid
   těch pár dní, co tě vídá,
   a že vrátí se zas, v noci na lístek psal,
   úsměv tvůj s sebou si vzal.
R:

ROČNÍK  47  - WABI DANĚK

 

 

1. Nás bylo sedm romantiků netušících,

   že se všechno  mění,

   a stačilo pár okamžiků, patnáct let,

   to vlastně tolik není,

   však sotva pátek odhoukaj',

   to pomyšlení každýho z nás svádí:

   svý tělo sádlem obalený napasovat

   do maskáčů z mládí.

 

2. Léta kráse nepřidaj' a

 

   nevyléčí naše ztuhlý klouby,

   jen v uších pořád zvoní blues,

   co na mýtinách jazzman vítr

   zas jdeme známým údolím,

   tak jako v čase naší  zašlý slávy,

   a slova městem neředěná

   snášejí se do vyrezlý trávy.

 

3. Pak čaj s příchutí jehličí a

 

   cigaretu zapalovat třískou,

   a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň,

   kdysi blízkou,

   text není žádnej Kainar, dávno víme,

   že je vlastně hloupá,

   tak proč nám slzí oči, není přece vítr

   a kouř vzhůru stoupá.

 

4. A je tu konec víkendu a všechno

 

   jako v obráceným filmu,

   každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík,

   kterej ještě zbyl mu,

   [:  ten uhlík, to je jistota, že všední dny

   člověka neumoří, čas od času se podívá

   a řekne: je to dobrý, ještě hoří ... :]

 

 

PRANICE   - WABI DANĚK 
1. Bude to asi tak rok, co já na bále byl 
   a u stolu seděl a červené pil, 
   kolem lidí jak much, samý tanec a smích 
   a girlandy světel a venku tál sníh. 
2. Každej pil, zpíval, tančil, jak žádá si zvyk, 
   vtom uprostřed parketu zvedl se křik, 
   už kapela stojí a parket se prázdní, 
   tam pod věncem z chvojí se perou dva blázni. 
3. Jako divoká zvěř, jako vlci se rvou, 
   každý za cizí lež, každý za pravdu svou, 
   už vytéká krev jako červená tuš, 
   ten v ruce má láhev a ten druhý zas nůž. 
4. Potom ten s nožem bodnul a ve chvilce příští 
   dlaň opíše kruh a láhev se tříští, 
   ten s nožem si leh', možná chce se mu spát, 
   druhý držel si bok, potom vzdychl a spad'. 
 

5. Dvě pravdy, dvě lži tu při sobě leží, 

   jim čas přestal běžet, ale nám pořád běží, 
   příběh pomalu končí a zbejvá jen říct: 
   pravda jsou jenom slova, ale život je víc, 
   pravda jsou krásná slova, ale život je víc ... 
 

NEVADÍ   - WABI  DANĚK

 

 

1. Napůl jako hrou a napolovic vážně,

   čerstvou maturitou zmužnělý,

   chtěl jsi dobýt svět, a svět se tvářil vlažně

   na tvý bubnování nesmělý,

   hlavu plnou věd a nadějí svý mámy,

   zkoušky přijímací, potom pád,

   znalosti jsi měl, cos' neměl, byli známí,

   takže litujeme, za rok snad,

   a tehdy poprvé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.

 

2. Pomalu šel rok, a zase stejná škola,

   čekáš předvolání každej den,

   předvolání máš, a na něm: vlast tě volá,

   takže za dva roky s úsměvem,

   dva roky vzal čert, a za nějakej týden

   stojíš na radnici s holkou svou,

   bylo to s ní fajn, tys věřil, že to vyjde,

   kde tvý nebetyčný plány jsou,

   a tehdy podruhé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.

 

3. Neměli jste byt a vlastně ani prachy,

   prej, že ve dvou se to táhne líp,

   jenže už jste tři, a máma s dvěma bráchy,

   starej dvoupokoják - špatnej vtip,

   tak jste žili rok v tý supertěsný kleci,

   vzteky vysušení jako troud,

   potom jeden den si žena vzala věci,

   další připomínky řešil soud,

   a tehdy potřetí jsi řekl: nevadí, zase bude líp.

 

4. Už jsi dlouho sám a věci, co se stanou,

   se tě nedotýkaj', byl jsi bit,

   všechno už jsi vzdal a postavil se stranou,

   vzal sis dovolenou, chceš mít klid,

   osamělý dům u rychlíkové trati,

   oči za záclonou zapranou,

   vlaky jedou dál a málokdy se vrátí,

   život nemá brzdu záchrannou,

   tak řekni, sakra, to svý "nevadí, zase bude

   líp" ...

 

ČÍM VĚTŠÍ BLOUD – K. KRISTOFERSON  - WABI DANĚK

 

1. Hej, řekni mi, jak se smířit s tvojí novou hrou,

   hej, co není fér, nechci hrát,

   do misek váhy skládám vinu svou i tvou,

   čím větší bloud, tím tvrdší pád.

 

2. Jako dřív dál si lítám, věřím iluzím,

   že všechno má smysl, cíl a řád,

   co oči neuhlídaj', hlavu nemrzí,

   čím větší bloud, tím tvrdší pád.

 

R: Někde ve tvé budoucnosti velký bílý dům,

   čti si, co ti na zeď zkoušel psát

   chlap, co se nevyhýbal pošetilým snům:

   čím větší bloud, tím tvrdší pád.

 

R: Až se jednou postavíš na roztančený svět

   a neuslyšíš "jistě", samé "snad",

   hej, mysli na blázna, který hledal větu vět:

   čím větší bloud, tím tvrdší pád,

   mysli na blázna, který našel větu vět:

   čím větší bloud, tím tvrdší pád ...

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář