Jdi na obsah Jdi na menu
 


List 4

16. 6. 2014
NÁDRAŽÍ – J. BURIAN – J. POLEDNÍK  - ZELENÁČI
1. Šedý dům dává stín zápraží. 
   Tady čas zapomněl nádraží. 
   Koleje rezavý letní žár roztaví 
   tady čas zapomněl nádraží. 
2. Poslední stanice, dál už nic. 
   Na perón vstupuje mráz a hic. 
   Vypravčí vzpomíná, jak přijela drezína. 
   Na perón vstupuje mráz a hic. 
3. Návěstí dávno už nevěstí. 
   Nejsou tu zpoždění, neštěstí. 
   Nosič usnul za stolem, pražce voní 
   karbolem. Nejsou tu zpoždění, neštěstí. 
4. Čekárna nikoho nečeká. 
   Nikdo sem nepřijel z daleka. 
   Proč by sem někdo jel, tady vítr 
   trávu sel. Nikdo sem nepřijel z daleka.  

 

 

 

 

Dávno je to dávno      Blanket

1.

 

    Dávno vím, příliž dávno, 

    s tebou lásko já směl tu stát

     Nechtěj být na mě zlá, nedej žít vzpomínkám

     Víš, jak bolí, nech je spát.

 

     Dávno vím příliš dávno, 

     s tebou lásko já směl si hrát

     Nedoufej, že dnes tou cestou stejnou,

     Z nás dvou každý půjde rád.

R:

Dávno příliš dávno, obraz tvůj příliš dávno zmizel v tmách, mám zřídka jen dáno, cíl jak tlačíš si jej v snách.

Vím proč tenkrát ráno, pláč ti zůstal na řasách.

2.  Dávno vím příliš dávno,

    rychlík náš jen sen dohoní,

    Poslední zahoukal starej vlak půlnoční 

    i ten co mívá zpoždění.

Dávno vím příliš dávno, vzpomínám jak zůstal z něj dým, ty a já z nás každej stejně vzdálen, máme právo žít tím svým.

R:

 
MOSTY  - LENKA FILIPOVÁ
On: Já postavím si bezvadný most 
    pevné pilíře a bude jich dost 
    aby udržely aspoň tolik co láska má váží. 
Oba: Pak přejdu tam kde mne nečekáš 
     malý je most ale rozhodně náš 
     a vyhrává ten kdo se vzdálenost překlenout snaží. 
Ona: Jsem v rámci tvých mostů proti lásce imunní 
     znám pár druhů deště a neznám výsluní. 
Oba: Mosty znám už dlouhý čas 
     jsou dlouhé i krátké i tenké jak vlas 
     ale pomáhají když jeden z nás chvíli se vzdálí. 
Oba: Já stavím mosty v tom je ten vtip 
     a bezpochyby jsem na tom líp 
     než ten kdo pár mostů v afektu za sebou spálí. 
Ona: Jsem v rámci .... 
Oba: Mosty znám .... 
On: Jsi v rámci mých mostů  proti lásce imunní 
    znáš pár druhů deště teď poznáš výsluní. 
Ona: A tak se ptám když ty mosty znáš 
     řekni který je cizí a který je náš 
     přes ten možná bych šla 
     i kdybys byl ztracený v dáli.  (mosty znám)   Oba: Mosty znám už dlouhý čas 
     jsou dlouhé i krátké i tenké jak vlas 
     ale pomáhají když jeden z nás chvíli se vzdálí. 
Oba: Já stavím mosty v tom je ten vtip 
     a bezpochyby jsem na tom líp 
     než ten kdo pár mostů v afektu za sebou spálí. 
 
NEHRÁLO SE O CENY  - HOP TROP
1. Měli jsme bundy zelený, 
   někomu občas lezly krkem, 
   dekdo si o nás myslel svý, 
   jako by nikdy nebyl klukem. 
2. Vod lidí pohled kyselej  a kam jet, to nám bylo volný, 
   každej už hrozně dospělej, i když to věkem bylo sporný. 
R: Když na nádraží při pátku 
   nám čekání se kdysi zdálo dlouhý, 
   víc než milión v prasátku 
   bylo nabídnutí cigarety pouhý, 
   tam vo zábradlí vopřený, dvě kytary 
   a syrovej sbor hlasů, 
   tam nehrálo se o ceny, 
   ale pro radost a ukrácení času. 
4. Jméno si každej vysloužil a bral ho stejně jako pravý, 
   vždyť na tom, jakej kdo z nás byl, 
   stálo, jak bude přiléhavý. 
R: 
5. Přesto, že každej jinam šel životem úspěchů i pádů, 
   [: těžko by asi zapomněl na partu dobrejch kamarádů. :] 
 

PŘÍBUZNÁ  -  HOP TROP

    

1. Bylo jich víc, já kouřil snad už sedmou,

   písničku psát je někdy těžší, než se zdá,

   tak dal jsem do ní, co vyprávěl mi jednou

   [: kluk, co měl roků  stejně jako já. :]

 

2. Z papíru potom večer v obejváku

   konečně celou znovu jsem ji čet'

   a pak ze spousty nečitelnejch klikyháků

   [: pečlivě přepsal do souvislejch vět. :]

   

R: Byly v ní lásky, přátelství i vády,

   kopance mládí a internátní svět,

   vojenský léta, a vůbec různý chvíle,

   co je k nim lepší se víc už nevracet.

 

3. Když jsem ji hrál, já viděl v konci sálu

   kluka, co o něm písničku jsem psal,

   rozeplej kabát a pruhovanou šálu,

   [: že neměl čas, si v šatně nenechal. :]

R:

4. Když biletářka, že nemá vychování,

   baterkou blikla a na něj začla zlou,

   on řek' jí klidně: já hned zas půjdu, paní,

   [: já tu byl na skok jen za svou příbuznou, :]

   já tu byl na skok jen za svou příbuznou ...

 

 

 

 

 

Všímej si  -  V. Špinarová /K. Černoch /B. Seger /Z. Borovec

On:  Všímej si míň, mých slabších míst
     Že spím i nahlas, přibírám dál.
     Však spíš se zmiň jak jsem tě hýčkal
     Jen ruku vztáhla’s, já tu hned stál
     Pro tebe sháním, tiším tvůj spánek
     Poměrně snáším marnivost tvou
     Všímej si víc,mých lepších stránek
     Děkovat máš jim, vůbec že jsou.  Ona: Všímej si míň, slabůstek mých.
     Že vinou mód pořád  mám
     prázdnou skříň. No, koukej, že nelžu.
     A ty mě prý hýčkáš, říkal’s to sám.
ON   Jak rád tě vídám v kostýmku krásném
     Ty máš svůj džbánek, já mám svou skříň.
Oba: Tak vnímej víc,jak k sobě pásnem
     A horších známek všímej si míň.
On: Chyb spoustu máš pro mě ovšem žádnou
    Jen ústa tvá mi nejlíp sládno 
Oba: Já já jsem tvá, tak si víc všímej
     Mě si jen všímej...
Všímej si víc, dělám co’s žádal
Ruším tvůj spánek, zamkla jsem síň.
Já mám tě rád, já mám tě ráda
A horších stránek všímej si míň
Hlavně si všímej těch druhých míň.

 

Bílej dům      Martin Zrubek

1.

     Už mi není dávno sedmnáct jako ostatním,

 

     Co neztih jsem coby mladej,

     teď jen těžko doháním

     Já znám svý chyby ty máš jen tu jedinou

     Že vidíš osud světa jen v nás dvou.

R:

     Bílej dům ti k nohám nedám já vo něj nestojím

     Raděj příště zkus jiný přání mít

     Nejsem z těch co sláve podlehnou, mě postačí,

     Že můžem spolu dneska večer, jen chvíli být.

2..

     Já jednou chtěl mít celej milion

    a být všude dobře znám

     Věřit snům se musí, neváhej

 

     Já potkal jsem jí pravý štěstí,

     dávno pryč ho mám

     Odešlo s ním snění a svět byl bláhovej

 

 

ŠVORCÁK -  HOP TROP

 

1. S partou kluků v koutě na perónu

   tejrali jsme jednou struny kytar lacinejch,

   vo pár kroků dál se na nás díval

   starej pán, už vod pohledu trošku podivnej.

 

2. Hned se vecpal s náma do vagónu,

   když zahoukal k vodjezdu ten ocelovej krám,

   na kytaru na mým klíně koukal

   a za chvíli ptal se, jestli mu ji neprodám.

 

R: Nezdálo se, že je ňákej švorcák,

   co by neměl prachy, který dal by za novou,

   měl podivnej hlas a divný voči,

   říkal, že měl kdysi dávno taky takovou.

 

3. 'To vomlácený dřevo není k mání,

   patří mojí máti a je starší nežli já,

   je to dárek od někoho z mládí,

   a ten jistě nikomu a nikdy neprodá.'

R:

4. Když jsem večer v neděli svý mámě

   řek', že ňákej cizí chlap se hrozně zajímá

   o věc, která cenu má jen pro ni,

   divil jsem se, co ji na tom tolik dojímá ...

 

 

  

 

ZÁMKY  -  HOP TROP

 

1. Moje tajná lásko z pátý třídy,

   kam jsem s tebou chodil jako kluk,

   nosila jsi známky - obraz bídy

   a říkávala všem, že je to fuk.

   

R: Tvoje oči připomínající zámky nedobytnejch

   pokladnic

   uhejbaly vždycky někam stranou,

   bejvalo v nich velikánský nic,

   kolikrát slyšel jsem, jak někdo říká,

   že tě hledaj' po celým okolí,

   vím, že by z domova nikdy neutíkal

   ten, koho tam nic nebolí.

 

2. Doma chleba míval příchuť slanou,

   táta s mámou začli k soudu psát,

   rozvod se jim poved' třetí ranou,

   tak se stalo, co se mělo stát.

R:

3. V lavici tvý místo bylo prázdný

   a já do děcáku jsem ti psal,

   že se jim to jednou třeba vrátí,

   ale zpátky dopis nedostal.

 

    

 

*: Moje tajná lásko z pátý třídy

   s čelem přitisknutým na sklo okenní ...

 

 

 

 

 

 

Přísahej    - Petr Kůs-  Waban Unit

1.

     Přísahej, přísahej

     Teď svým srdcem mýmu přísahej.

2.:

     Jako den podzimní, jako sen v pohádkách

     Přilétlo k nám loučení

     Já vím že se ztrácíš. Mám důvod se bát

     O lásce právem už myslím si svý.

1.

3.

     Zůstávám sám a sám

     A jen dík vzpomínkám,

     Já smím tě tu dál s sebou mít.

     Pod přísahou držím svůj spoustanej sen

     I když dávno vím, jak marný je snít.

1.

  

Dvojníci - Michal Tučný /Zdeněk Rytíř

My dva to spolu táhnem dlouhá léta po okreskách i dálnicích
Už známe hezkej kousek světa málem jsme jak dvojníci
Jen když prvně jsem ho viděl a nevěděl co je zač
byl naivní jak každej zelenáč
 

Když přišel jsem, klímal nad volantem a den se táh už k poledni

Ušklíb se a řek: jó ty jsi tamten nó, co mám dělat, tak nasedni
Tak jsem to s tebou vyhrál a to ti říkám hned
že když to zvoráš, jedeš naposled
 

Za volantem může být jen kdo dá flek všem

jen takovej může jet tímhle tirákem
Za volantem může být kdo ví akorát
co má vždycky dělat dřív než se co může stát
 

Jen občas když náš motor běží a on v kabině právě vzadu spí

směju se tomu jak jsem přežil tenkrát svojí první jízdu s ním
Teď ale tuhle cestu sám musím ohlídat
až k motorestu, kde mě vystřídá
 
Jen málokdo to sotva chápe co pro mě ten chlap znamená
i když teď si klidně vedle chrápe je velikej kus mýho já
To že vždycky jsem včas dojel a doma zazvonil
je díky tomu, že on se mnou byl
R:
My dva to spolu táhnem dlouhá léta po okreskách i dálnicích
Už známe hezkej kousek světa málem jsme jak dvojníci
málem jsme jak dvojníci 
 
 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář