Jdi na obsah Jdi na menu
 


List 6

16. 6. 2014
HORSKÝ LÁZNĚ  -  MARSYAS 
Svítil měsíc a s ním velkej vůz 
parket prázdnej a v altánu někdo hrál 
s nima zpívala valčík a vzápětí blues 
hlasem, kterej se nes' a kterej zněl a hřál 

Klidnej puls, klidnej host, to jsem já 
A číšník se ptá, co si dám 
Všichni nemocní mlčej, ale já se chci smát 
v horskejch lázních si dám skromnej flám 
Zas mě jímá ta úzkost, že jsem zdravej a vím 
že se snoubí i vášeň a pláč, když sní 
 
Kolik zbejvá jí dnů zpívám s ní 
umí žít a má držet půst 
Chtěl bych pomoct jí zachránit hrozně rád 
když tam zpívala valčík a vzápětí blues 
když se brání, nechce vzdát 
když zpívala valčík a potom zas blues 
když se brání, nechce vzdát 
 

 

MARSYAS A APOLÓN  -  MARSYAS

 

1. Ta krásná dívka, co se bojí o svoji krásu,

   Athéna jméno má za starých dávných časů,

   odhodí flétnu, hrát nejde s nehybnou tváří,

   kdo si ji najde dřív, tomu se přání zmaří 

 

R: Tak i Marsyas zmámen flétnou věří, že musí 

   přetnout jedno pravidlo, sázku a hrát líp než  

   bůh. 

 

2. Bláznivý nápad, snad nejvýš Marsyas míří,

   Apollón souhlasí, oba se s trestem smíří,

   král Midas má říct, kdo je lepší, Apollón zpívá,

   o život soupeří, jen jeden vítěz bývá.

R: Tak si Marsyas zmámen flétnou věří a musí přetnout

   : jedno pravidlo, sázku a hrát líp než bůh. :

 

3. Obrátí nástroj, už ví, že nebude chválen,

   prohrál a zápolí, podveden vůlí krále,

   sám v tichém hloučku, sám na strom připraví ráhno,

   satyra k hrůze všech zaživa z kůže stáhnou.

R: Tak si Apollón změřil síly, každý se musel mýlit,

   : nikdo nemůže kouzlit a hrát líp než bůh. :

 

4. Ta krásná dívka, co se bála o svoji krásu,

   dárkyně moudrosti za starých dávných časů,

   teď v tichém hloučku v jejích rukou úroda, spása,

   Athéna jméno má, chybí ji tvář a krása.

R: Ty dy dy ...

 

 

 

 

DEVATENÁCT LET  - F. NEDVĚD
Když ráno čtu v tvých očích jsem stá či stoprvá? 
Mám strach, že láska skončí 
mám strach, že potrvá 
Pak něčí hlas shůry zavelí 
a trubač troubí - vpřed a léta běží zpět  
Najednou je mně i tobě 
divukrásných devatenáct let 
 
Když večer čtu v tvých očích má lásko jediná 
Když jiskra nepřeskočí a spadne do klína 
pak zase hlas shůry zavelí já kordem švihám hned 
jak Zorro svoje zet Najednou je mně i tobě 
divukrásných devatenáct let 
 
Když ztichne noc a ty usínáš ta chvíle před ránem 
já chci tvým Cyranem a Hamletem a Romeem 
a možná, že i d´Artagnanem být d´Artagnanem být 
Pod tvou hřívou sen se vzpíná Pierot i Kolombína 
Na polštáři v tobě dřímá divukrásných devatenáct let 
 
Když běh se změní v chůzi a chůze krok-sun-krok 
Čekám na dotek můzy jak hřebec na obrok 
Ale ten hlas shůry nevelí Teď zastavil se svět 
teď zastavil se svět 
Nikomu se ani nesní že máš oči jako lesní med 
jako lesní med Koukáš na mě potměšile 
zachumlaná do košile 
Však zas bude mně i tobě divukrásných devatenáct let 

 

  

ZLATÁ RYBKA  -  F. NEDVĚD

 

Už stokrát jsem si na dno sáh a stokrát jsem to vzdal

Pak stokrát jsem tu smůlu spláchl a na začátku stál

Já sníval o třech přáních, když jsem nevědel jak dál

Ale kdybych zlatou rybku chyt, jen tebe bych si přál.

 

Tvý nářky nejdou zastavit, si vsteklá jako pes

Tvá matka, dej jí Pánbůh klid, snad šteká ješte dnes

Si malý hádě zrádný, co na prsou jsem hřál

Ale kdybych zlatou rybku chyt, jen tebe bych si přál

 

R: Mý známý nemáš ráda a dobrý spácíš zlým

   A nejlíp se ti hádá, když já už skoro spím

   Pak marně hledám důvod, kterej za hádku by stál

 Ale kdybych zlatou rybku chyt, jet tebe bych si přál

 

Si malý hádě zrádný, co na prsou jsem hřál

Ale kdybych zlatou rybku chyt, jen tebe bych si přál

 

R: Mý známý ...

 

  

 

NA DIVADLE  -  LÁĎA STRAKA

 

1. Uteklo jenom pár let, co svlékli jsme

   klukovský šat,

   dříve, než spočítá pět, už jsme se učili hrát

   na malé scéně či výš, jaké kdo štěstí měl,

   život nás do rolí obsadil většinou, jak sám chtěl.

 

2. Že malých rolí není, věřil snad každý z nás,

   mít hlavu na učení chce to, a také prý čas,

   tak jsme se učili text často až do rána,

   před sebe hleděli s nadějí očima Cyrana.

 

3. Na hlavu rozpálenou někdy jsme dávali led,

   jezdili na červenou a všechno chtěli mít hned,

   někteří zatoužili sami svůj scénář psát,

   s těma se rejža nemazlil, na menší scénu šli hrát.

 

4. Ten, kdo měl nesmělý hlas,  

   dostával jen sem-tam štěk,

   prázdno pak zůstalo v nás a

   v šatně rozlitej vztek,

   na zdi už se mnohokrát vyměnil kalendář

   a kompars dál chodí na portál

   hrdinům nastavit tvář.

 

5. Až z tváří pod líčidly dočista zmizela krev,

   v duši, co v těle bydlí, pomalu odezněl zpěv,

   zůstal jen němý klaun, který by s chutí řval:

   'Zastavte svět, chci vystoupit!' - ten ale točí se dál ...

 

 

 

 

BANKOVKY -  LÁĎA STRAKA

 

1. Dnes náladu mám výbornou prakticky už od rána,

  neb při pohledu do portmonnky juknul na mě Smetana,

  hned si skočím koupit mýdlo a lahvičku šampónu,

  pak si nechám rezervovat na večer stůl v Alcronu.

 

2. Večer to byl prímovej, náramně se vydařil,

   nebýt to tak nóbl podnik, řekl bych,

   že jsem se napařil,

   v peněžence zůstala mi bankovka jediná,

   naštěsí na zadní straně má obrázek Děvína.

 

3. Nazítří mám opět žízeň, a ne právě maličkou,

   jen musím potkat jiný podnik,

   už ne áčko s hvězdičkou,

   jeden právě takovej mi náhodou pad' do rány,

   přežily to jenom jedny pomačkaný Hradčany.

 

4. Dál už musí stačit trojka s neochotnou obsluhou,

   Staropramen s řídkou pěnou a Myslivec na druhou,

   pomyšlení na portmonku večer mi pak nedá spát,

   štěstí je teď karmínové a má číslo padesát.

 

5. Pak k obědu mám guláš a jako aperitiv rum,

   večer už jen rádio a žádnej restaurační šum,

   při pohledu do portmonky je mi vskutku prabídně:

   pravé oko Jana Žižky zírá z ní dost nevlídně.

 

6. Pátý den jen o česnečce, v bytě ozón úžasný,

   Žižka odtáh' k Sudoměři, další osud nejasný,

   letmý pohled do portmonky nepřidá na náladě:

   zmizely i pionýrky na hnědavém podkladě.

 

7. V bufetu na nádraží je tlačenice urputná,

   'promiňte, já myslel, že pánovi už nechutná,'

   trapný je střet s majitelem u jednoho talíře,

   zvlášť když je to hulvát a má pracky uhlíře.

 

8. Tuším, že dnes povečeřím na erární útraty,

   zítra už jen pouhé tři dny zůstanou do výplaty,

   abych rychle zalistoval v učebnici bontónu,

   než se ten můj kolovrátek zas roztočí v Alcronu.

 

 

 

 

 

BOXER  -  RADEK TOMÁŠEK

 

Můj první pěstní souboj byl jen pouhou dětskou hrou,

důvod měl však velmi vážný, jedné dívce plavých vlasů kluci brali míč

pro její čest, pláč a smutný pohled bezbranný jsem pevně zaťal pěst,

hmmm…

 

ale žádnej vděk ani vavříny, že jsem vyhrál tenhle boj

všichni říkali mi rváči, takhle jednou nejspíš skončíš v temným vězení

léta jdou a jak jednou lidé na tvých zádech nápis napíšou je to lump,

nikdy víc jej nesejmou

laj la laj…

 

Šel jsem jinam hledat štěstí když mi bylo osmnáct

Jenom abych poznal, že není v prázdných parcích a na nárožích,

Jen teplej déšť v náručí mě občas konejšil a ptal se kam se dáš

Laj la laj…

 

Jednou uviděl jsem muže jak se hádá s malou dívkou bezbrannou,

Řek jsem:“pane, to se nesluší“, on chtěl se prát

Líp měl znát sílu svou…

 

A tak stal se ze mě boxer, moje pěsti jsou můj chléb,

Jsem prej šampionem ringu a žádnej soupeř netuší,

když rány pěstí dávám

že si šeptám míč jí dej, na tu malou plavou dívku nesmí nikdo být už zlej

laj la laj…

 

 

  

ŽÁDNÁ JINÁ  - RADEK TOMÁŠEK – MIREK ČERNÝ

 

1. Žádná jiná a já jich tolik znal,

   žádné jiné, proč bych se ti nepřiznal.

   Žádnou jinou a na to ti přísáhám,

   jenom se div, já nikdy dřív neměl jsem rád.

 

2. Žádná jiná mě nestála tolik sil

   žádné jiné já růže nenosil

   Žádnou jinou a na to ti přísahám,

   jenom se div, já nikdy dřív neměl jsem rád.

 

R: Mnohem víc teď znám, přesto dál se tě znovu ptám.

  Kolikrát, Bože kolikrát, sedmý slunce už západ plá.

  Stejně příkrá a stejně zlá,

  snad mou příští písní srdce své trochu obměkčí.

 

3. Žádná jiná neměla tolik vad,

   žádné jiné jsem neprosil tolikrát,

   Žádnou jinou a na to ti přísahám,

   jenom se div já nikdy dřív neměl jsem rád.

 

4. Žádná jiná a já jich tolik znal,

   žádné jiné, proč bych se ti nepřiznal.

   Žádnou jinou a na to ti přísáhám,

   jenom se div, já nikdy dřív neměl jsem rád.

 

R: Mnohem víc teď znám ... ...

   : sedmý slunce ... obměkčí :

 

 

 

 

KOSMICKEJ VANDR – ZDENĚK RATÍŘ – MICHAL TUČNÝ

 

1. Vem mě na kosmickej vandr,

   přece bys v tom, brácho, nejel sám.

   Jen si zbalím ten svůj bágl

   a odpálím čundr ke hvězdám.

 

R. Kdyby to tak šlo si stopnout raketu,

   a nechat se šoupnout na jinou planetu,

   třeba támhletu, a říct:

   Hej, vem mě na kosmickej vandr,

   přece bys v tom, brácho, nejel sám.

 

2. Tam někde blízko mléčné dráhy,

   kam se lidi málo dostanou.

   Tam čeká na nás malá hvězda

   s modrou nedotčenou savanou.

   Usneme tam v trávě líp než v peřinách,

   probudí nás ráno rosa na víčkách,

   skoro jak v písničkách.

   Tam někde blízko mléčné dráhy,

   kam se lidi málo dostanou.

 

3. Tam chladná voda v říčkách zurčí

   a nad ní čistej tetelí se vzduch.

   Po dešti duha směr mi určí

   a nikde betonovej jízdní pruh.

   To ticho ruší pouze křídla motýlí

   a zvěř u napajedla, když se večer nachýlí.

   Tam chladná voda v říčkách zurčí

   a nad ní čistej tetelí se vzduch.

 

   Usneme tam v trávě líp než v peřinách,

   probudí nás ráno rosa na víčkách,

   jako v tvejch písničkách.

4. = 1.

 

 

 

SUNDEJ Z HODIN ZÁVAŽÍ – K. KRISTOFERSON - FEŠÁCI

 

Brouzdej trávou za tratí

v dlouhých letních hodinách

vše se v dobré obrátí

já se vrátím před tvůj práh.

 

Nikdy nevěř vteřinám

ty nám jenom překáží

je tu lék a já ho znám,

ssundej z hodin závaží.  A

 

Ref:

Pak se času budem smát,

někde stranou od lidí

naše toulky ranní rosou,

ať nám všichni závidí.

 

Odjezd můj je blíž a blíž

vlak už čeká v nádraží,

já chci zůstat, ty to víš,

sundej z hodin závaž

 

 

  

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA